Dlouhodobé skladování bílého čaje - pokus první - začátek.

Long term storage of the white tea - first test - the beginning.

Vzhledem k tomu, že článek ohledně zrání bílého čaje neměl větší ohlas a tedy nepomohl k lepšímu porozumění daných otázek, rozhodl jsem se na to jít jinak. Otázky zůstávají stejné. Myšlenky ale doplním činy.

Ptal jsem se, zda je zrání bílého čaje možné. To stále nevím. Ale dostal jsem darem kvalitní bílý čaj, zakoupil vhodnou dózu, čaj zdokumentoval a zapečetil.

Because of the fact, that the article about the maturing of the white tea did not have some response and thus did not help better understanding of these questions, I decided to change the approach. The questions remain the same. But the thoughts will be checked with actions.
I was asking, if the maturing of the white tea is possible. I still dont know. But I received quality white tea as a gift and I bought a proper dose. Then the tea was documented and sealed.

A nyní nezbývá než čekat a sledovat (možná jednou ročně), co se bude dít.

And now, all that remains is to wait and watch (maybe once a year), what will happen.

2012 Ye Sheng Bai Cha - bílý čaj, u kterého byl při zpracování přidán mezikrok pečení. Chuť je proto plnější a výraznější. Po třech letech v ALU sáčku byl 23.8.2015 přemístěn do dózy, která byla vyrobena přímo pro účel dlouhodobého skladování bílého čaje.
2012 Ye Sheng Bai Cha - during processing of this white tea there was added a substep of roasting. Therefore the taste has fuller and stronger body. After three years in the ALU bag the tea was relocated (23.8.2015) into a dose, that was specially produced for the purpose of long term storage of the white tea.

Vzhled listu a nálevu po klasické testerové přípravě - dva gramy čaje, vřící voda a tři minuty louhování.
The appereance of the leaf and the infusion after classical tester preparation - two grams of the tea, boiling water and three minutes of steeping.

Děkuji za Váš čas.
Thank you for your time.

Třikrát Yin Zhen (Stříbrné jehličky)

Možná jsem se o tom již někdy zmínil. K tomu, abych se o čaji dozvěděl více, mi jeden vzorek nestačí. Pouze jeden vzorek nelze srovnávat. Bez srovnání se obtížněji nacházejí nesrovnalosti a pokud si nesrovnalostí nevšimneme, nemůžeme uvažovat zda se jedná o chybu nebo nikoliv.

První vzorek prodávaný jako Fu Ding Hu Lin Village Bai Hao Yin Zhen.

Informace od prodejce:

Prodejce uvádí, že se jedná o čaj nejvyšší kvality (značení AAA). Čaj pochází z vesnice Hu Lin (menší rodinná farma, plantáž 400 m.n.m.), oblast Fu Ding, provincie Futien. Použit byl kultivar Fu Ding Da Bai Hao. Dle prodejce byl čaj zpracován zavadnutím/sušením ve stínu/na slunci po dobu 48 hodin. Cena v roce 2013 byla 289 korun za 50 gramů.

Dále je uveden rozsáhlý, skoro až básnický, popis čaje, cituji: „tradičně zpracovaný Bai Hao Yin Zhen, tips odpovídající velikosti i vzhledu, silně a rovnoměrně ochmýřený, po spaření matně zelenavý. Vůně suchého listu je svěže květová s dominantním tónem posečené a usušené louky, nálev typické, pro bílé čaje z Fu Ding až neobvykle komplexní a barevné, příjemně ovocně sladké chuti s tóny sušených květů a trávy, stopičkou sladce cereálních tónů a tónů pečených kaštanů a nezaměnitelným charakterem tradičně sušených bílých čajů, který je velmi odlišný od bílých čajů sušených strojově horkým vzduchem.“

Můj komentář:

Dle prodejce se jedná o čaj nejvyšší kvality. Čaj by se tedy měl skládat výhradně z tipsů. V čaji je ale možno vidět velké množství lístků a různých úlomků, což je zarážející. Barva, velikost a struktura tipsů je v pořádku.

Druhý vzorek prodávaný jako Yin Zhen Bai Cha.

Informace od prodejce:

Yunnanský Yin Zhen (Stříbrné jehličky) je mírně fermentovaný čaj, jehož jméno utváří podoba suchého listu. Jedná se o nejvyšší třídu tohoto čistě tipsového čaje pěstovaného na plantážích v Jinggu. Světlý nálev má výrazné čerstvé hutné květinové aroma. Aftertaste je sladší lehce medový.

Cena byla 240 korun za 50 gramů.

Můj komentář:

Tento vzorek má nejlepší složení listu, jedná se téměř výlučně o tipsy. Nejsou přítomny skoro žádné lístky ani drť. Oproti ostatním vzorkům jsou tipsy tohoto čaje mnohem pevnější a odlišné i na omak - nejvíce připomínají semiš! Popisek u čaje je nejkratší, ale to nehodnotím jako nedostatek. V ideálním případě by čaj měl umět prodat sám sebe bez potřeby obsáhlých vychvalujících popisků. Informaci, že se jedná o fermetovaný čaj, považuji za problematickou. Prodejce má nejspíše zmatek v základních pojmech a zaměnil oxidaci za fermentaci!

Třetí vzorek prodávaný jako Bai Hao Yin Zhen Ji Pin.

Informace od prodejce:

Bílé ochmýřené stříbrné jehličky - nejlepší a nejznámější čínský bílý čaj, který patří do seznamu nejlepších čínských čajů vůbec. Poprvé se objevil kolem roku 1796. Pro výrobu tohoto čaje se používají mladé, bohatě ochmýřené a velké silné tipsy čajovníku kultivaru Fu Ding Da Bai Cha. Sběr se provádí jen během velmi krátkého období na jaře a jen za hezkého počasí. Pravý Bai Hao Yin Zhen má všechny čtyři cennosti čínského čaje (tvar listů, barvu nálevu, chuť a vůni) opravdu nádherné. Nerozvinuté pupeny stejné velikosti, ochmýřené jako vrba. Vůně suchého listu má sladké tóny květního pylu, čerstvost horského větru a sladkost ranní rosy. Nálev má barvu mandlově žlutou až pomerančovou. Chuť je čistá, sladká, lehká a něžná, s tenkou jarní energií. V poslední době se na trhu se objevuje velké množství padělků tohoto čaje, kdy se místo bílého prodává zpracovaný tipsový zelený čaj. My nabízíme autentický Bai Hao Yin Zhen po jehož ochutnání se už nikdy nespletete ve výběru. Cena byla 550 korun za 50 gramů čaje.

Můj komentář:

Vzhled a velikost tipsů je stejná jako u prvního vzorku. V tomto čaji je ale mnohem méně samostatných lístků a čajové drtě - ovšem o čisté tipsy se také zdaleka nejedná. Popisek prodejce je sice obsáhlý ale neuspořádaný, protože v sobě spojuje historii, popis čaje (mnohdy přitažený za vlasy) a upozornění na padělky.

Pro lepší srovnání přidávám ještě fotografii čajů vedle sebe.

Na této fotografii můžeme vidět, jak se prostřední čaj odlišuje - jak strukturou tak i velikostí listu (tipsy byly v průměru o půl centimetru větší).

Vyhodnocení listu

Rozebrání listu je sice pracné, zdlouhavé a unavující ale někdy přinese zajímavé výsledky. Každý výše uvedený čaj jsem takto rozebral a vyhodnotil několikrát. Omlouvám se za kvalitu fotografií - v době pořizování nebyly fotografie prioritou. Pro představu jak takové „rozebrání čaje“ vypadá zveřejňuji od každého čaje jednu fotografii, obvykle tu, kde je alespoň trochu trochu vidět míra oxidace lístků.

Vyhodnocení listu se soustředilo na podíl tipsů (jen ty by v čaji měly být), nepoškozených samostatných lístků (ty by již v čaji být neměly) a čajové drtě (zcela nežádoucí).

První vzorek - tipsy 68,7 %, lístky 10,4 %, drť 20,9 %. Míra oxidace vypadá v pořádku.

Druhý vzorek - tipsy 81 %, lístky 6,7 %, drť 12,3 %. Míra oxidace vypadá v pořádku. Všimněte si, že tipsy tohoto čaje jsou nejen větší ale i výrazně těžší. Oproti dalším vzorkům stačilo na čtyři gramy mnohem méně čaje.

Třetí vzorek - tipsy 79,7 %, lístky 7,8 %, drť 12,5 %. Míra oxidace vypadá v pořádku.

Kvalita listu druhého a třetího vzorku je srovnatelná a významně převyšuje kvalitu listu prvního vzorku.

Srovnání nálevů

Nakonec jsem samozřejmě provedl slepou srovnávací degustaci. I přes nedostatek čajomilů v okolí se mi podařilo pro kontrolní názor sehnat alespoň jednoho. V hodnocení čajů jsme se shodli.

Vlevo je třetí vzorek, uprostřed druhý vzorek a vpravo první vzorek.

Nálev vlevo (třetí vzorek): vůně suchého i spařeného listu jednoznačně nejlepší, chuť bez stop hořkosti, velmi jemná ale mírně postrádající tělo.

Nálev uprostřed (druhý vzorek): vůně i chuť  má sice charakter bílého čaje, bez stop hořkosti, ale mdlá, prázdná, bez těla. Barva nálevu byla také mdlá a mírně světlejší (bohužel toto není vidět na fotografii). Velmi nezajímavý čaj a jednoznačně nejhorší vzorek.

Nálev vpravo (první vzorek):  nálev je výrazně tmavší, což je způsobeno horší kvalitou listu (volné lístky nálev ztmavují). Větší podíl samostatných lístků ovlivňuje i chuť. Oproti ostatním vzorkům je v tomto přítomna hořkost. Na druhou stranu je chuť výrazně plnější. Vůni nelze nic vytknout.

Závěr

Druhý vzorek zcela propadl. Zde považuji za důležité zmínit, že se, dle mého názoru, v podstatě nejedná o tradiční bílý čaj a prodávat tento čaj pod názvem Yin Zhen Bai Cha je zavádějící a chybné. Bohužel až poté, co jsem doma tento čaj poprvé uviděl, jsem začal pátrat více po jeho původu. Až tehdy jsem se dozvěděl, že byl čaj vypěstován v Yunnanu a pravděpodobně z velkolistého kultivaru čajovníku. A to mluví za vše. V tomto případě se nejedná o Stříbrné jehličky a nevalný výsledek v testerovém nálevu tento můj názor podporuje.

Tipsy prvního vzorku jsou v pořádku ale množství samostatných lístků je zarážející. Bohužel jsem nikde nedohledal kolik takových volných lístků lze ve Stříbrných jehličkách tolerovat ale myslím si, že množství odpovídající dvaceti procentům z celkového množství je již na hranici únosnosti. Tento nedostatek se projevuje v chuti, testerový nálev odhalil hořkost. Tělo čaje bylo sice díky lístkům plnější ale tím způsobem, že se chuťový profil blížil již k Bílé Pivoňce, tedy k kvalitativně o třídu nižšímu bílému čaji.

Jednoznačně nejlepší byl nálev třetího vzorku. Ze všech vzorků tento čaj i nejvíce odpovídá definici tradičních Stříbrných jehliček (místo pěstování, kultivar, zpracování) a proto si dovolím tento čaj označit za vítěze srovnání. Tento čaj byl ale také výrazně dražší.

Dovolím si ještě jednu malou a čistě osobní poznámku. Snad Vám příliš nezamotá hlavu. Přestože srovnání vyhrál třetí vzorek, nakonec jsem zakoupil a popíjel vzorek první. Tento čaj byl totiž v klasické gaiwanové přípravě lepší. Krátké časy louhování zcela vyloučily projevy hořkosti a naopak samostatné lístky dodaly nálevům plné tělo a to je to, co já osobně v chuti oceňuji nejvíce. Vítězný čaj byl naopak v gaiwanové přípravě nevýrazný. A zde již záleží na každém čajomilovi a jeho preferencích. Někdo raději čaje s plnějším tělem, někdo raději jemnost a někdo třeba úplně něco jiného...

Děkuji za Váš čas.

Časosběr - aneb jak neskladovat čaj

Nejpřekvapivějším závěrem tohoto čajového pokusu pro mne bylo zjištění, že na čaji ponechaném až čtrnáct venku nebylo možné zpozorovat žádné změny. Toto zjištění bylo v rozporu s mým předpokladem. Dovolím si tvrdit, že je všeobecně známé, že jakýkoliv biologický materiál postupem času degraduje, čaj nevyjímaje. Otázkou zůstalo jak dlouho a za jakých podmínek je nutné ponechat čaj venku, aby bylo možné na vzhledu listu zpozorovat nějaké degenerační změny.

Tento překvapivý výsledek mohl být způsoben nebo ovlivněn několika faktory.

1) Použité čaje nebyly čerstvé ale přibližně půl roku staré. Většina látek nejnáchylnějších k degradaci mohla být již tímto procesem změněna. V lístcích pak zůstaly látky odolnější, u kterých za daných podmínek degradace neproběhla vůbec nebo alespoň natolik, aby byla okem viditelná.

2) Čtrnáct dní byla doba příliš krátká na vznik viditelných změn.

3) Zvolené čaje nebyly nejvhodnější. Díky tmavší barvě částečně zoxidovaných lístků bílé pivoňky mohly být ony změny na tomto čaji hůře zpozorovatelné, respektive tyto případné změny mohly být považovány za zoxidovanou část lístku. Do mírného žlutého odstínu laděný list Da Fangu mohl opět zakrýt hledané změny.

Každopádně rozpor mezi mým předpokladem a výsledkem čajového bádání mě donutil provést další čajový pokus. Za tímto účelem jsem v nové čajové sezóně zakoupil dvanáct gramů An Ji Bai Cha. Z mých zkušeností vím, že tento čaj stárne velmi rychle a na krásné zelené barvě jeho lístků by mělo být velmi snadné postřehnout jakoukoliv změnu. Dle informací od prodejce se ke mě čaj dostal necelé tři týdny po sklizni - obsah "náchylných látek" by tedy měl být vysoký. Dva gramy čaje byly ponechány venku 57 dní. Jako hlavní degenerační faktor označím přímý sluneční svit, který na čaj v některých dnech díky přelomu jara a léta, dopadal až sedm hodin denně. Pozadu určitě nezůstala ani vyšší teplota (slunce dokázalo čaj zahřát až na čtyřicet stupňů) a neomezený přístup vzduchu.

Původně jsem měl v plánu fotografovat čaj každé tři dny. Díky mé lenosti a zapomětlivosti byl počet "foto sezení" zredukován asi o třetinu. Díky měnícím se světelným podmínkám v kombinaci s mým fotoaparátem nebylo možné v několika dalších dnech pořídit kvalitní fotografie. Oproti původnímu plánu je počet zveřejněných fotografií poloviční. Naštěstí tento fakt neovlivnil vypovídající hodnotu tohoto pokusu.

A nyní již k oněm fotografiím. Kvůli lepšímu srovnání jsem spojil dvě fotografie dohromady. Vlevo je vždy fotografie čerstvého čaje označená jako T 0. Vpravo jsou poté fotografie čaje ponechaného venku označené jako T + číslo, které, překvapivě, udává kolik dní již byl čaj venku.

Srovnání první
Po čtyřech dnech nebylo možné zpozorovat na čaji jakoukoliv změnu. Zaměřím se zde proto na fotografii čaje čerstvého. Nelze si nevšimnout krásně syté, tmavě zelené, až "živé" barvy čajových lístků. Lístky samotné nejvyšší kvality, nelámané. Předpokládal jsem, že pokud bude možné nějakou změnu vzhledu čaje spatřit, bude to právě proměna barvy lístků.
 

Srovnání druhé
Další použitelnou fotografi se mi podařilo získat až jedenáctý den od zahájení čajového pokusu a ani po této době nebylo možné na lístcích vidět jakýkoliv rozdíl.

Srovnání třetí
Po dalších třech dnech jsem byl naštěstí při fotografování úspěšný. Relativně krátká doba uběhnuvší od předchozího srovnání byla současně dostatečná pro vznik první změny - úbytku či snad spíše vyblednutí zelené barvy. Toto vyblednutí je velmí mírné a proto se domnívám, že se mi podařilo zachytit degradační změny krátce po jejich vzniku. Lístky, kde je možné ono vyblednutí nejsnáze zpozorovat, jsou na fotografii zvýrazněny.

Srovnání čtvrté
Uběhly další dva týdny a úbytek zelené barvy je již velmi znatelný. Rozpad chlorofylu určitě není jediný proces, který v lístcích probíhá - k zachycení ostatních by ale bylo potřeba speciálního vybavení.















Srovnání páté
Po čtyřicetisedmi dnech venku z čaje téměř vymizela zelená barva - dominantní je nyní hnědá. Změna uspořádání lístků v levé části byla způsobena nechtěným drcnutím do nosného papíru v průběhu čajového pokusu.

Srovnání šesté
Za dalších deset dní byl čajový pokus ukončen. Nikoliv mnou, ale jinou osobou s dobrým úmyslem. Lístky byly mylně identifikovány jako rozmarýn a spolu s dalšími bylinkami, které se sušily opodál, uklizeny do skleniček. Naštěstí toto malé nedorozumnění vůbec nevadilo. List vpravo po padesáti sedmi dnech venku vypadá zcela "suše". Po "živosti" oné zelené barvy není ani památky. Když o tom tak přemýšlím, připomíná mi rok staré, v kůlně pozapomenuté seno. Na fotografii vpravo si lze také všimnout různého prachu, který se na nosném papíře za dobu trvání pokusu zachytil.

Otesterování
I přes nepěkný vzhled "venkovního čaje" jsem se odhodlal k jeho ochutnání a slepé srovnání s čajem, který byl 57 dní uskladněn lépe (viz bod 4 v tomto článku). Vylouhované lístky byly ochutnávajícím ukázány až poté, co řekli, který čaj je chutnější. Předpokládal jsem, že rozdíl v chuti bude stejně tak výrazný jako úbytek zelené barvy. Zmýlil jsem se. Žádný z ochutnávajích nezazanamenal na první usrknutí jakýkoliv rozdíl v chuti natož ve vůni. Odlišnost byla opravdu minimální, nakonec se ale všichni shodli, že je čaj vpravo (na fotografii níže) zaujal méně. Nikdo ale neřekl, že by mu čaj nechutnal a současně nikdo nenašel ta správná slova jak onu mírnou odlišnost v chuti popsat. Čaj vpravo jakoby postrádal doplňkové chutě na pozadí, které dotvářejí celek, ale nejsou jeho základem. Vylouhování listu zvýraznilo rozdíl ve vzhledu. List vpravo byl opravdu zcela "vyšisovaný".
Zajímavé je také zjištění, že ačkoliv jsem čerstvého čaje odměřil přesně dva gramy, tak po 57 dnech vážil tento samý čaj pouze 1,3 gramu. Skoro třetina hmotnosti lístků se někam "vypařila". Tento rozdíl je tak výrazný, že nepředpokládám, že by byl způsoben nepřesností digitální váhy, která byla "made in PRC".

Narozdíl od chuti a vůně byl rozdíl v barvě nálevů snadněji rozeznatelný.

Závěr
Výsledek tohoto pokusu doplňuje závěr předchozího. První mírné změny byly zaznamenány až po čtrnácti dnech. Čaj v předchozím bádání byl tedy "uklizen" dříve než se stačily změny objevit. V souladu s výsledkem předchozího pokusu tedy dále platí, že i poměrně krátké nevhodné uložení po chuťové stránce čaj výrazně znehodnotí a současně je velmi obtížné takovýto čaj v nevylouhovaném stavu rozpoznat. Změna v chuti se dostaví výrazně dříve než změna vzhledu. Bez dobré znalosti vzhledu co nejčerstvějšího čaje je obtížné rozeznat začínající změny, neboť tyto jsou zpočátku velmi mírné. Nebýt srovnávací fotografie vlevo, tak by vzhled čaje ještě i po 28 dnech venku mohl být s "klidným svědomím" považován za dobrý a naivně zakoupen jako "čerstvý".
Překvapilo nás, že rozdíl v chuti byl velmi mírný. Lze tedy předpokládat, že zelené barvivo (jehož změna byla nejvíce a jedině vidět) chuť zelených čajů pouze dotváří, ale není jejím základem.
Nakonec článku přidávám ještě jednu složenou fotografii. Jedná se o původní fotografii čerstvého čaje a zbytku téhož čaje, který byl téměř půl roku uložen lépe (opět viz bod 4 v tomto článku). Jak můžete vidět, tak ani mnohem vhodnější uložení čaje nezamezilo působení nepříznivých vlivů prostředí. Dokonce to vypadá, že lépe uložený čaj zestárl na stejnou úroveň jako ten "venku". Jen mu to trvalo třikrát déle a místo do světlé hnědozelené se vybarvil do tmavší okrovozelené.

Zkouška "užitečnosti" správného skladování čaje

Nedávno jsem si uvědomil, že ač se snažím čaj skladovat tak, aby co nejdéle udržel svoji hodnotu, nikdy jsem nezkusil, zda takovéto skladování opravdu funguje - pouze jsem přejal názor, že nevhodně skladovaný čaj je špatný. Ale jak špatný? Byl bych schopen tento špatný čaj poznat? Jak rychle trvá, než se čaj z tohoto důvodu stane špatným? Bude nechutný či snad až odporný, nebo jen třebas v chuti mdlý. Bude rozdíl v chuti, vůni, vzhledu znatelný?

Možná si řeknete, že takováto zkouška je zbytečná. Že nevhodně skladovaný čaj je špatný a basta. Kolik z Vás to ale někdy doopravdy zkusilo? Jsem stoupenec toho názoru, že i takovýto "základní výzkum" je přínosný, že se jím dají získat zkušenosti, které bude možno aplikovat na "poznej, co piješ za čaj" obecně.

Nejdříve pár slov o samotné zkoušce. Jednalo se o slepou zkoušku - poprvé jsem využil nedávno zakoupených testerů. Zkoumané vzorky jsem nasypal do testerů a za mé nepřítomnosti byly tyto promíchány - sice byly jen dvě možnosti, ale člověk prostě "nevěděl". Dvougramové vzorky čaje jsem po určitou dobu ponechal "venku". Pod tímto pojmem rozumějte nechání volného čaje na listu papíru na stole u okna. Vlhkost v místnosti odhaduji na 40 % (zimní období). Teplota oscilovala pravidelně od 22 °C  ve dne (když se zatopilo) do 14 °C (v noci, když bylo venku až mínus 20 °C). Odhaduji že třetinu dnů na čaj přibližně po dobu čtyř hodin svítil přímý sluneční svit. Takto "zpracovaný" čaj jsem poté srovnával s čajem čerstvě odváženým. Příprava standardní - dva gramy čaje v 100 mililitrovém testeru po dobu pěti minut. Který čaj je který bylo sděleno až poté, co všichni nezávisle na sobě vyslovili své názory.

Zkouška první - tradičně zpracovaný Fu Ding Bai Mu Dan sedm dní "venku"

Tohoto srovnání se zúčastnili tři osoby, dva čajomilové a jeden nečajař :-). 

Jak je možno vidět na následujících fotografiích, sedm dní "venku" nezanechalo na vzhledu suchého listu žádné pozorovatelné změny.

Vzhled listu právě vyndaného z obalu.

Vzhled listu po týdnu "venku".

Srovnání nálevů.

Barva nálevů i vzhled vylouhovaného listu shodné. Nálev vlevo voněl mnohem silněji, na můj vkus možná až příliš "drsně". Vpravo byla vůně slabší, ale mnohem příjemnější. Pouze podle vůně jsem nedokázal rozhodnout, který čaj je lepší. Obě měly něco do sebe. Nakonec jsem se rozhodl pro pravý šálek, protože mám ráději jemnější čaje. Nelze říci, že by vůně vlevo byla nějak odporná, jen na mě byla pouze příliš silná.

Chuť nálevu vlevo mnohem výraznější, pro mě až příliš do hořka. Charakter pivoňky byl stále přítomen. Vpravo opět méně výrazná, jemnější. Opět jsem se přiklonil k pravému šálku – zde rozhodněji než u vůně. Čaj vlevo byl na mě příliš silný.

Druhý čajomil se přiklonil k šálku vlevo. Udával, že mu chuť tohoto šálku přijde mnohem více ovocnější, po meruňkách. Nečajař se přiklonil k šálku vpravo. Šálek vlevo by si dal prý jen na "nakopnutí".

Na fotografii výše je čaj nechaný "venku" vlevo, čaj čerstvý vpravo. Na rozdílnosti čajů se shodli všichni účastníci. Dvakráte byl označen za lepší čaj čerstvý, jednou byl označen čaj ponechaný "venku".

Zkouška druhá - tradičně zpracovaný Huang Shan Ding Gu Da Fang sedm dní "venku"

Sestava ochutnávajících nezměněna. Vzhled listu po týdnu "venku" opět bez výrazných změn, stejně tak vůně. Fotografie listu po určité době "venku" u všech následujících zkoušek jsou celkově světlejší. Bohužel nedisponuji místností, kde bych mohl nějak ovlivnit světelné podmínky. I přez tento nedostatek je ale ze všech dvojic fotografií možné posoudit, zda došlo nebo nedošlo ke změně vzhledu listu.

Vzhled listu právě vyndaného z obalu.

Vzhled listu po týdnu "venku".

Srovnání nálevů.

Již při slívání bylo zřejmé, že barva nálevu vlevo je mnohem tmavší, což je naštěstí viditelné i na fotografii. Rozdíl ve vůni byl u Da Fangu mnohem výraznější než u Bai Mu Danu. Při této zkoušce jsem měl jasno hned po prvním přičichnutí. Nálev vlevo opět voněl sice výrazněji ale hořce. Vím, že spojení hořká vůně je trochu podivné, ale mám tím na mysli to, že ihned po přičichnutí mi bylo jasné, že chuť nálevu bude hořká.

Dle mých poznámek byla chuť čaje vlevo opravdu, cituji, fakt dost hořká až svíravá. Vůně nálevu pravo byla mnohem jemnější, méně výrazná, trochu do sladka. Chuť vpravo nesla také stopy hořkosti - oproti nálevu vlevo to byl ale čaj docela dobře "pitelný".

Zde mi jednoznačně více chutnal čaj vpravo. Druhý čajomil se rozhodl setrvat v opozici a zvolil čaj vlevo (sice hořký, ale poskytující mnohem více chutí). Nečejaři se do opozice nechtělo a ze stejných důvodů jako já se přiklonil k čaji vpravo.

Závěr totožný s první zkouškou. Na fotografii výše je čaj nechaný venku vlevo, čaj čerstvý vpravo. Na rozdílnosti čajů se shodli všichni účastníci. Dvakrát byl označen za lepší čaj čerstvý, jednou byl označen čaj ponechaný venku.

Zkouška třetí - tradičně zpracovaný Fu Ding Bai Mu Dan sedm dní "venku"

Oproti minulé ochutnávce žádná změna jak v počtu a složení ochutnávajících tak ve vzhledu listu po týdnu "venku".

Vzhled listu právě vyndaného z obalu.

Vzhled listu po týdnu "venku".

Srovnání nálevů.

Jen krátce. Barva nálevů totožná, chuť a vůně nikoliv. Sjednotilo se hlasování ochutnávajících - druhému čajomilovi se již pravděpodobně nelíbilo v opozici a tudíž všichni shodně označili za lepší nálev ten vpravo z naprosto stejných důvodů, které jsou již popsány u první a druhé ochutnávky, takže jejich popis by byl jen ztrátou času.

Druhá a třetí ochutnávka proběhla ve stejný den - bylo taktéž zjištěno, že rozdíl v chuti a vůni nálevů je u Bai Mu Danu mnohem méně znatelný než u Da Fangu.

Závěr - čaj nechaný venku je opět ten vlevo. Všichni ochutnávající označili za lepší čaj vpravo, tedy lépe skladovaný.

Zkouška čtvrtá - tradičně zpracovaný Huang Shan Ding Gu Da Fang čtrnáct dní "venku"


Vstupní data v oblasti ochutnávajících a vzhledu listu opět oproti předcházejícím zkouškám nezměněna.

Vzhled listu právě vyndaného z obalu.

Vzhled listu po čtrnácti dnech "venku".

Srovnání nálevů.

Po přečtení předchozích zkoušek výsledky této snad již nikoho nepřekvapí. Barva nálevů velmi podobná - nálev vlevo je ale přeci jen o odstín tmavší, což je trochu patrné i na fotografii. Rozdíl v barvě je každopádně mnohem méně znatelný než u první zkoušky Da Fangu. Chuť  a vůně: v nálevu vlevo opět "hořčák", vpravo čaj jemnější, celkově lepší z důvodů zcela shodných s druhou zkouškou popsanou výše. "Zamíchávač vzorků"  na nás pravděpodobně prováděl nějaký svůj vlastní experiment, neboť čaje opět nebyly prohozeny. Čaj nechaný venku je vlevo, čaj čerstvý vpravo.

Přeci se jen jednalo už o čtvrtou zkoušku, takže ochutnávající již měli jistou sumu zkušeností a poznatků z předchozích ochutnávek. Opět panovala naprostá shoda v tom, že nálevy jsou rozdílné a že nálev vpravo je lepší.

Zkouška pátá, poslední - tradičně zpracovaný Fu Ding Bai Mu Dan čtrnáct dní "venku"

Vzhled a vůně suchého listu opět bez rozdílu. Oproti minulým zkouškám došlo k obměně ochutnávajících. Stal jsem se menšinou neboť mě doplnili dva nečajaři.

Vzhled listu právě vyndaného z obalu.

Vzhled listu po čtrnácti dnech "venku".

Srovnání nálevů.

Ani poslední zkouška se nelišila od předchozích. Poprvé u Pivoňky byla zpozorována rozdílná barva nálevů - vlevo tmavší. Opět nastala shoda, že nálevy jsou v chuti a vůni rozdílné. Důvody rozdílnosti totožné s první zkouškou. Já a jeden nečajař jsme označili chutnějším čajem ten vpravo, druhý nováčkovský nečajař ten vlevo. "Zamíchávač vzorků" pokračoval ve své hře "zblbnutí nás" a proto i popáté nebyly čaje prohozeny, tedy čaj nechaný venku je vlevo, čaj čerstvý vpravo.


Závěry plynoucí z provedených zkoušek.
Zde se pokusím shrnout, jaké poznatky jsem díky provedeným zkouškám získal, vypozoroval. Abych se vyhnul přím, které může vlastní názor v oblastech čajových velmi snadno vyvolat, popíšu je zcela z mého pohledu. Je tedy pouze na Vás, zda se se mnou shodnete, vyvodíte si vlastní závěry, či zda nad článkem "mávnete rukou". Nejpřínosnější by ale bylo, kdyby Vás článek inspiroval k provedení vlastních zkoušek - osobní zkušenosti jsou často kvalitnější než ty přenesené.

1) Vzhled a vůně nevylouhovaného listu.
Zde se musím přiznat, že před provedením zkoušek, jsem měl předpoklad, že jedno a dvoutýdenní nevhodné uložení zanechá na listu snadno pozorovatelné změny. Zkoušky tento můj předpoklad zcela vyvrátily, potvrdily pravý opak. I přes důkladné zkoumání fotografií "před a po" jsem neobjevil jakýkoliv sebemenší rozdíl ve vzhledu listu. Vůně listu nechaného "venku" byla vždy slabší, ale rozhodně nešla označit pojmem vyčpělá a taktéž neobsahovala žádné negativní složky.

Z výše napsaného pro mě vyplývá, že nejsem pouze podle vzhledu listu schopen poznat čaj, byť i jen relativně krátkou dobu, nevhodně skladovaný. Nepoctivý prodejce by mi mohl nakukat cokoliv a já bohužel nemám jediné objektivní vodítko, které by mi mohlo napovědět, že mě mystifukuje.

2) Vzhled a vůně vylouhovaného listu.
Zde jen krátce. Ve vzhledu opět není možno zpozorovat jakoukoliv odlišnost. Z vůně listu nevhodně uloženého čaje je již možno získat první indícii, která napoví, že něco není v pořádku.  Odhaduji, že tak z třetiny je tvořena pouze "hořkostí". Není to tak výrazné, ale s trochou snahy rozpoznatelné. Že by Vás ale odpornost vůně udeřila do nosu a měli jste hned jasno, že "tenhle čaj ne" to tedy doopravdy ne.

3) Chuť nálevů.
Nejdůležitější kritérium. Ač jsem to nečekal, rozpoznat všechny vzorky bylo poměrně snadné. Možná je to příliš zjednodušený popis, ale nevhodné uložení čaje "zhořklo, ztrpklo" a to dosti výrazným způsobem. Myslím, že zde nemá cenu popisovat, že hlavní byl tento negativní tón na pozadí doprovázený tímto odporným tónem, který v dochuti přešel ještě do něčeho horšího. Čaje nebyly chutné a to je hlavní. Navíc si myslím, že pojem hořkost je dostatečně vypovídající.
Vzhledem ke skutečnosti, že i poměrně krátké nevhodné uložení po chuťové stránce čaj výrazně znehodnotí a současně je velmi obtížné takovýto čaj v nevylouhovaném stavu rozpoznat, mohu být nepoctivým prodejcem velmi snadno pomýlen. Tento prostý fakt potvrzuje, že od neprověřených prodejců je lepší nejdříve zakoupit vzorky. Jejich "otesterování" poté prozradí mnohé. Raději dvakrát zajít do kamenného obchodu, nebo dvakrát zaplatit poštovné než být poté smutným vlastníkem nedobrého čaje.
Velmi mne potěšilo, že všichni ochutnávající, ať již měli jakékoliv čajové zkušenosti, vždy uvedli, že připravené nálevy jsou rozdílné. Ani v jednom případě se nestalo, že by nálevy byly označeny za chuťově nerozlišitelné. Z výše uvedeného lze vyvodit nejobecnější ale současně i nejdůležitější závěr. Nevhodně skladovaný čaj se v chuti a vůni odlišuje od čaje správně skladovaného. Toto zjištění si dovolím označit za objektivní. S tím zda je špatně skladovaný čaj pro všechny chuťově horší to již tak jednoznačné není. Zde záleží na subjektivních chuťových preferencích každého jedince. Osobně znám přinejmenším jednoho člověka, který by vždy raději sáhl po hořčím čaji. V číselném vyjádření byl při mých zkouškách dobře skladovaný čaj označen za chutnější v 80 procentech.

4) Odlišnosti bílého a zeleného čaje.
Ze zkoušek vyplynulo, že výraznost "zhořknutí" se u zeleného a bílého čaje výrazně lišila. Dovolím si odhadnout, že rozdíl byl u zeleného čaje dvojnásobný. To koresponduje s všeobecně známou skutečností, že zelené čaje ztrácí kvalitu španým skladováním velmi rychle z důvodu, že jsou to v podstatě "jednoletky". Bílý čaj toho vydrží trochu více.

5) Barva nálevů.
Zajímavé je, že barva nálevů se lišila pouze ve třech případech. Dvakráte u Da Fangu a jednou u Bai Mu Danu. U Bai Mu Danu nepovažuji toto zjištění za nějak vypovídající. Shodou okolností jsem mohl nabrat vzorek, kde bylo trochu více oxidovaných lístků, které způsobují tmavší barvu. K prokázání zda barva špatně skladovaného bílého čaje je tmavší by bylo potřeba provést mnohem více zkoušek (z důvodu nemožnosti nabrání zcela totožně oxidovaného vzorku), než budu kdy ochoten provést. Raději dobře uskladním a vypiji.
Jednoznačnější výsledek jsem získal u Da Fangu. U tohoto čaje byla barva nálevu špatně uloženého vzorku tmavší v obou případech. Zelený čaje není vůbec oxidovaný, proto vylučuji možnost nabrání zoxidovanějších lístků. Tmavší barva v tomto případě může poukazovat na změny, které v lístcích proběhly (oxidace kyslíkem apod.).

Slovo závěrem.
Celou tu námahu hodnotím kladně - vymanil jsem se ze skupiny lidí, kteří ví, že špatné skladování ničí čaje, protože přejali tuto všeobecně známou skutečnost, a přesunul jsem se do skupiny lidí, kteří to ví taky, protože to zkusili :-). A osobně získaných zkušeností si cením mnohem více než těch přejatých.