Třikrát Yin Zhen (Stříbrné jehličky)

Možná jsem se o tom již někdy zmínil. K tomu, abych se o čaji dozvěděl více, mi jeden vzorek nestačí. Pouze jeden vzorek nelze srovnávat. Bez srovnání se obtížněji nacházejí nesrovnalosti a pokud si nesrovnalostí nevšimneme, nemůžeme uvažovat zda se jedná o chybu nebo nikoliv.

První vzorek prodávaný jako Fu Ding Hu Lin Village Bai Hao Yin Zhen.

Informace od prodejce:

Prodejce uvádí, že se jedná o čaj nejvyšší kvality (značení AAA). Čaj pochází z vesnice Hu Lin (menší rodinná farma, plantáž 400 m.n.m.), oblast Fu Ding, provincie Futien. Použit byl kultivar Fu Ding Da Bai Hao. Dle prodejce byl čaj zpracován zavadnutím/sušením ve stínu/na slunci po dobu 48 hodin. Cena v roce 2013 byla 289 korun za 50 gramů.

Dále je uveden rozsáhlý, skoro až básnický, popis čaje, cituji: „tradičně zpracovaný Bai Hao Yin Zhen, tips odpovídající velikosti i vzhledu, silně a rovnoměrně ochmýřený, po spaření matně zelenavý. Vůně suchého listu je svěže květová s dominantním tónem posečené a usušené louky, nálev typické, pro bílé čaje z Fu Ding až neobvykle komplexní a barevné, příjemně ovocně sladké chuti s tóny sušených květů a trávy, stopičkou sladce cereálních tónů a tónů pečených kaštanů a nezaměnitelným charakterem tradičně sušených bílých čajů, který je velmi odlišný od bílých čajů sušených strojově horkým vzduchem.“

Můj komentář:

Dle prodejce se jedná o čaj nejvyšší kvality. Čaj by se tedy měl skládat výhradně z tipsů. V čaji je ale možno vidět velké množství lístků a různých úlomků, což je zarážející. Barva, velikost a struktura tipsů je v pořádku.

Druhý vzorek prodávaný jako Yin Zhen Bai Cha.

Informace od prodejce:

Yunnanský Yin Zhen (Stříbrné jehličky) je mírně fermentovaný čaj, jehož jméno utváří podoba suchého listu. Jedná se o nejvyšší třídu tohoto čistě tipsového čaje pěstovaného na plantážích v Jinggu. Světlý nálev má výrazné čerstvé hutné květinové aroma. Aftertaste je sladší lehce medový.

Cena byla 240 korun za 50 gramů.

Můj komentář:

Tento vzorek má nejlepší složení listu, jedná se téměř výlučně o tipsy. Nejsou přítomny skoro žádné lístky ani drť. Oproti ostatním vzorkům jsou tipsy tohoto čaje mnohem pevnější a odlišné i na omak - nejvíce připomínají semiš! Popisek u čaje je nejkratší, ale to nehodnotím jako nedostatek. V ideálním případě by čaj měl umět prodat sám sebe bez potřeby obsáhlých vychvalujících popisků. Informaci, že se jedná o fermetovaný čaj, považuji za problematickou. Prodejce má nejspíše zmatek v základních pojmech a zaměnil oxidaci za fermentaci!

Třetí vzorek prodávaný jako Bai Hao Yin Zhen Ji Pin.

Informace od prodejce:

Bílé ochmýřené stříbrné jehličky - nejlepší a nejznámější čínský bílý čaj, který patří do seznamu nejlepších čínských čajů vůbec. Poprvé se objevil kolem roku 1796. Pro výrobu tohoto čaje se používají mladé, bohatě ochmýřené a velké silné tipsy čajovníku kultivaru Fu Ding Da Bai Cha. Sběr se provádí jen během velmi krátkého období na jaře a jen za hezkého počasí. Pravý Bai Hao Yin Zhen má všechny čtyři cennosti čínského čaje (tvar listů, barvu nálevu, chuť a vůni) opravdu nádherné. Nerozvinuté pupeny stejné velikosti, ochmýřené jako vrba. Vůně suchého listu má sladké tóny květního pylu, čerstvost horského větru a sladkost ranní rosy. Nálev má barvu mandlově žlutou až pomerančovou. Chuť je čistá, sladká, lehká a něžná, s tenkou jarní energií. V poslední době se na trhu se objevuje velké množství padělků tohoto čaje, kdy se místo bílého prodává zpracovaný tipsový zelený čaj. My nabízíme autentický Bai Hao Yin Zhen po jehož ochutnání se už nikdy nespletete ve výběru. Cena byla 550 korun za 50 gramů čaje.

Můj komentář:

Vzhled a velikost tipsů je stejná jako u prvního vzorku. V tomto čaji je ale mnohem méně samostatných lístků a čajové drtě - ovšem o čisté tipsy se také zdaleka nejedná. Popisek prodejce je sice obsáhlý ale neuspořádaný, protože v sobě spojuje historii, popis čaje (mnohdy přitažený za vlasy) a upozornění na padělky.

Pro lepší srovnání přidávám ještě fotografii čajů vedle sebe.

Na této fotografii můžeme vidět, jak se prostřední čaj odlišuje - jak strukturou tak i velikostí listu (tipsy byly v průměru o půl centimetru větší).

Vyhodnocení listu

Rozebrání listu je sice pracné, zdlouhavé a unavující ale někdy přinese zajímavé výsledky. Každý výše uvedený čaj jsem takto rozebral a vyhodnotil několikrát. Omlouvám se za kvalitu fotografií - v době pořizování nebyly fotografie prioritou. Pro představu jak takové „rozebrání čaje“ vypadá zveřejňuji od každého čaje jednu fotografii, obvykle tu, kde je alespoň trochu trochu vidět míra oxidace lístků.

Vyhodnocení listu se soustředilo na podíl tipsů (jen ty by v čaji měly být), nepoškozených samostatných lístků (ty by již v čaji být neměly) a čajové drtě (zcela nežádoucí).

První vzorek - tipsy 68,7 %, lístky 10,4 %, drť 20,9 %. Míra oxidace vypadá v pořádku.

Druhý vzorek - tipsy 81 %, lístky 6,7 %, drť 12,3 %. Míra oxidace vypadá v pořádku. Všimněte si, že tipsy tohoto čaje jsou nejen větší ale i výrazně těžší. Oproti dalším vzorkům stačilo na čtyři gramy mnohem méně čaje.

Třetí vzorek - tipsy 79,7 %, lístky 7,8 %, drť 12,5 %. Míra oxidace vypadá v pořádku.

Kvalita listu druhého a třetího vzorku je srovnatelná a významně převyšuje kvalitu listu prvního vzorku.

Srovnání nálevů

Nakonec jsem samozřejmě provedl slepou srovnávací degustaci. I přes nedostatek čajomilů v okolí se mi podařilo pro kontrolní názor sehnat alespoň jednoho. V hodnocení čajů jsme se shodli.

Vlevo je třetí vzorek, uprostřed druhý vzorek a vpravo první vzorek.

Nálev vlevo (třetí vzorek): vůně suchého i spařeného listu jednoznačně nejlepší, chuť bez stop hořkosti, velmi jemná ale mírně postrádající tělo.

Nálev uprostřed (druhý vzorek): vůně i chuť  má sice charakter bílého čaje, bez stop hořkosti, ale mdlá, prázdná, bez těla. Barva nálevu byla také mdlá a mírně světlejší (bohužel toto není vidět na fotografii). Velmi nezajímavý čaj a jednoznačně nejhorší vzorek.

Nálev vpravo (první vzorek):  nálev je výrazně tmavší, což je způsobeno horší kvalitou listu (volné lístky nálev ztmavují). Větší podíl samostatných lístků ovlivňuje i chuť. Oproti ostatním vzorkům je v tomto přítomna hořkost. Na druhou stranu je chuť výrazně plnější. Vůni nelze nic vytknout.

Závěr

Druhý vzorek zcela propadl. Zde považuji za důležité zmínit, že se, dle mého názoru, v podstatě nejedná o tradiční bílý čaj a prodávat tento čaj pod názvem Yin Zhen Bai Cha je zavádějící a chybné. Bohužel až poté, co jsem doma tento čaj poprvé uviděl, jsem začal pátrat více po jeho původu. Až tehdy jsem se dozvěděl, že byl čaj vypěstován v Yunnanu a pravděpodobně z velkolistého kultivaru čajovníku. A to mluví za vše. V tomto případě se nejedná o Stříbrné jehličky a nevalný výsledek v testerovém nálevu tento můj názor podporuje.

Tipsy prvního vzorku jsou v pořádku ale množství samostatných lístků je zarážející. Bohužel jsem nikde nedohledal kolik takových volných lístků lze ve Stříbrných jehličkách tolerovat ale myslím si, že množství odpovídající dvaceti procentům z celkového množství je již na hranici únosnosti. Tento nedostatek se projevuje v chuti, testerový nálev odhalil hořkost. Tělo čaje bylo sice díky lístkům plnější ale tím způsobem, že se chuťový profil blížil již k Bílé Pivoňce, tedy k kvalitativně o třídu nižšímu bílému čaji.

Jednoznačně nejlepší byl nálev třetího vzorku. Ze všech vzorků tento čaj i nejvíce odpovídá definici tradičních Stříbrných jehliček (místo pěstování, kultivar, zpracování) a proto si dovolím tento čaj označit za vítěze srovnání. Tento čaj byl ale také výrazně dražší.

Dovolím si ještě jednu malou a čistě osobní poznámku. Snad Vám příliš nezamotá hlavu. Přestože srovnání vyhrál třetí vzorek, nakonec jsem zakoupil a popíjel vzorek první. Tento čaj byl totiž v klasické gaiwanové přípravě lepší. Krátké časy louhování zcela vyloučily projevy hořkosti a naopak samostatné lístky dodaly nálevům plné tělo a to je to, co já osobně v chuti oceňuji nejvíce. Vítězný čaj byl naopak v gaiwanové přípravě nevýrazný. A zde již záleží na každém čajomilovi a jeho preferencích. Někdo raději čaje s plnějším tělem, někdo raději jemnost a někdo třeba úplně něco jiného...

Děkuji za Váš čas.

Putharjhora Natural Leaf (organic, fair-trade) 2014

(Česká verze zde)

I like white tea. This kind of tea originates in China and there are only four traditional white teas. But recently the white tea experience some kind of "boom"˜ and may be because of this we can see more often the new type of white teas. They usually disappoint me, but not this time.

I admit, that till now I didn´t know Dooars tea region. The garden Putharjhora is located at the root of the Himalayas southeast from Daarjeling at an altitude some 400 meters above sea level. So this is not alpine tea.

This tea was manufactured in the style of white teas according to the seller. The leaves were cerefully picked than transported to the withering grates within an one hour. They were spread in a very thin layer. The leaves were dried only by cool air. The length of drying or withering, which is very important at traditional white teas, is not mentioned. At the end of the drying processe a 120 °C hot air was used for twenty minutes. There is also emphasis on the fact, that the tea garden respects the principles of organic agriculture and fair-trade. The seller also describes a short characteristic of the flavour (light floral tones).

Dried Leaf

The dry leaf is beautiful. It consists of the shoot and two closest leaves (it is the same as the majority of White peonys). The leaf is very bulky, I haven‘t see any bulkier tea before. The leaf is almost undamaged, which is unusual in the case of unrolled, untwisted, just naturally withered tea. The colour is dull green-yellow and on touch the leaves are tough and leathery. In the dry state there are almost none darker oxidized parts of the leaves and so the tea looks rather like a green tea.

First Infusion

I recommend you to infuse the first infusion at least for one minute. The water penetrates the tough leaves slowly. The tea will be very weak and watery if you use shorter infusion time. For the second infusion fifteen seconds is enough and then you should gradually increase the infusion time as always. The darker oxidized parts of the leaves start to appear during the infusion. These spots are not sharply defined, irregularly positioned and the green colour shines through them. So, I think that the tea was indeed manufactured in the similar way as withering of chinese white tea. The dark spots are few and therefore I presume that the drying/withering was shorter than in the case of chinese white teas.

Steamed Leaf

The flavour of this tea is interesting for its simplicity and directness. There are teas (shu pchu-er for example) which are typical for their rich flavour, that consists of many parts. On the other hand the flavour of this tea contain only a few parts. These parts work together beautifully – nothing is missing and nothing is beyond. I assume, that because of the simplicity of its flavour, the tea will not be fitting to everyone. This is definitely not the tea that has flavour „in which everyone will find something that he likes”. It is also interesting, that there were some metal tones in the flavour but they were not disturbing. The flavour is full and completely different from chinese white teas.

I was pleasantly surprised by this tea. It taught me, that India is not only Daarjeling and that the one czech proverb „simplicity is good” is true also in the case of teas.

Infused Leaf

Putharjhora Natural Leaf (organic, fair-trade) 2014

(English version here)

Mám rád bílý čaj. Tento druh čaje pochází z Číny a existují pouze čtyři tradiční bílé čaje. Zároveň ale bílý čaj v poslední době zažívá jakýsi „boom“ a nejspíše proto se čím dál tím častěji objevují i bílé čaje nového typu. Obvykle mne zklamou, tentokráte ale nikoliv.

Přiznám se, že do této doby jsem čajovou oblast Dooars neznal. Zahrada Putharjhora leží na úpatí Hymalájí jihovýchodně od Daarjelingu v nadmořské výšce kolem čtyřista metrů nad mořem. O vysokohorský čaj se tedy nejedná.

Dle prodejce se jedná o čaj zpracovaný ve stylu bílých čajů. Po pečlivé sklizni lístků byly tyto do hodiny dopraveny na zavadací rošty a rozprostřeny v tenké vrstvě. Lístky byly sušeny pouze chladným vzduchem. Délka zavadání nebo sušení, která je u tradičních bílých čajů velmi důležitá, není uvedena. Ke konci byl čaj dosušen při teplotě 120 °C po dobu dvaceti minut. Dále je kladen důraz na to, že zahrada dodržuje principy biologického zemědělství a fair-trade. Prodejce též uvádí stručnou charakteristiku chuti (lehké květinové tóny).

Suchý list

Suchý list je nádherný. Skládá se z tipsu a dvou nejbližších lístků (podobnost s většinou Bílých pivoněk). List je velmi objemný, objemnější čaj jsem snad ještě nikdy neviděl. List také není téměř vůbec poškozen, což je u nerolovaného, nekrouceného, jen přirozeně seschlého čaje neobvyklé. Barva je matně zelenožlutá a na omak je list tuhý až kožovitý. V suchém stavu nejsou vidět téměř žádná tmavší zoxidovaná místa a list tak připomíná spíše zelený čaj.

1. nálev

První nálev doporučuji louhovat alespoň minutu. Tuhými listy voda nejspíše hůře proniká a při dřívějším slití je čaj velmi slabý a vodový. U druhého nálevu již stačí louhovat patnáct sekund a poté postupně prodlužovat. Při louhování listu se začínají objevovat tmavší zoxidované části lístků. Tyto části jsou neostře ohraničené, nepravidelně umístěné a prosvítá jimi zelená barva. Myslím si tedy, že list skutečně prošel obdobným procesem jako je zavadání u tradičních čínských bílých čajů. Tmavších míst je ale málo a proto předpokládám, že sušení/zavadání bylo kratší než u čínských bílých čajů.

Spařený list

Chuť nálevů je zajímavá svojí jednoduchostí a přímočarostí. Existují čaje (například shu pchu-ery), které jsou typické bohatou chutí, která se skládá z mnoha složek. Chuť tohoto čaje se ale skládá pouze z pár složek, které se krásně doplňují - nic nechybí a nic nepřebývá. Domnívám se ale, že právě pro jednoduchost chuti čaj nebude vyhovovat každému. Rozhodně se nejedná o čaj „v jehož chuti si každý najde to, co mu chutná“. Je také zajímavé, že v chuti byly cítit jisté kovové tóny, které ale nebyly rušivé. Chuť je plná a zcela odlišná od čínských bílých čajů.

Tento čaj mě příjemně překvapil a zároveň poučil, že Indie není pouze Daarjeling a že přísloví „v jednoduchosti je síla“ platí i u čajů.

Vylouhovaný list

Zhe Jiang Shi Feng Single estate AA Grade Long Jing

versus

Zhe Jiang Weng Jia Shan Single Estate AA Grade

one more time

(Česká verze zde)

Once I have written a short article about comparison of two dragon wells from different areas. As you could read here, it wasn´t too succesfull. Therefore, I bought these teas again next year. This year´s samples are very suitable for testing, because both teas are of comparably quality (grade AA). The tester preparation wasn´t good last year and therefore I decided to use two very similar gaiwans this time.

Gaiwans were made from the same material by the same potter. The right gaiwan is a little bit higher and therefore it has about 15 mililiters greater volume. I wanted to get comparable infusions and so I had to control the amount of water very carefully.

The colour of dry leaves was identical. The leaves on the left side are larger. The fragrance of the dry leaves on the left side seemed to be empty – very weak with a hint of dry grass. The fragrance of the tea on the right side was much more stronger and richer.

The second taster also marked the tea on the right as better. He said to the tea on the left: „But it doesn´t smell as a dragon well at all.“
I prepared the tea with two grams of leaves and 100 mililiters of eighty degrees hot water. I infused the leaves four times (45, 30, 45 and 60 seconds).

The fragrance of the first infusion of tea on the left side was very weak, I really felt almost nothing. The fragrance of the second infusion was much stronger with typical scent of dragon well. The flavour of both infusions was almost identical – vegetal tones of dry grass, herbs and vegetable. Who once tested the true dragon well, he knows the taste which I tried to described a bit clumsily.

The colour of all four infusions (here the first one) was almost identical.

The main difference wasn‘t in composition of flavour but in the structure of flavour.

The flavour of the left side infusion was very full, round and silky but with a bit bitter ending. The right side infusion hadn‘t any bitterness but the flavour was "light" (the feeling, that the tea completely fills your mouth, didin´t come).

The second infusions confirmed difference between the teas. The flavour of the left side tea was full again (but also with a bitter ending). The right side tea missed the full flavour again.

The third infusions didn´t bring any surprise. The tea on the left side was sligtly weaker, but flavour was still full and for the first time without bitterness. The right tea was weaker as a whole. It wasn‘t bad but it didn´t satisfy me.

The fourth infusions surprised us. The full flavour of the right tea completely vanished. The composition of flavours of both infusions was very similar. The right tea completely lost its charm. This time we marked the tea on the right side as better.

I think it isn´t appropriate to discuss which tea from this pair is better in this case. They are both good, but each in different way. For someone who prefer fullness of flavour, I conclusively recommend the tea on the left side – Weng Jia Shan region. On the other hand for people who don´t like this structure of flavour (and I know such people), should like more the tea on the right side – Shi Feng Region. I count myself among the firts group. I was more interested in dragon well from Weng Jia Shan. The only lack of this tea was presence of disturbing bitterness in the first two infusions. But it doesn‘t mean that I dont‘t like Shi Feng tea any more. Actually I drink up this tea every year in an equal amount. I just want to taste this tea one time and another time the other one.

Zhe Jiang Shi Feng Single estate AA Grade Long Jing

versus

Zhe Jiang Weng Jia Shan Single Estate AA Grade

podruhé

(English version here)

Kdysi jsem napsal krátký článek, ve kterém jsem se pokusil srovnat dračí studny z různých oblastí. Jak si můžete přečíst zde, nebyl jsem příliš úspěšný a proto jsem o rok později tyto čaje opět zakoupil. Letošní vzorky jsou pro testování vhodnější, neboť oba čaje jsou srovnatelně kvalitní (třída AA). Testerová příprava se minule příliš neosvědčila a proto jsem se rozhodl použít dva velmi podobné slíváčky.

Slíváčky jsou vyrobeny ze stejného materiálu stejným keramikem. Slíváček vpravo je o trochu vyšší a má tak přibližně o 15 mililitrů větší objem. K získání srovnatelných nálevů proto nebyl v průběhu testování zcela naplňován.

Barva suchých listů je shodná. Lístky čaje vlevo jsou větší. Vůně suchého listu vlevo se zdála být prázdná - velmi slabá s náznakem suché trávy. Vůně čaje vpravo byla mnohem výraznější a bohatší. Druhý ochutnávající označil za lépe vonící také čaj vpravo a u čaje vlevo pronesl: „Vždyť to vůbec nevoní jako dračí studna“.

Pro přívavu jsem zvolil dva gramy čaje, sto mililitrů osmdesátistupňové vody a čtyři nálevy postupně louhované 45, 30, 45 a 60 sekund.

Vůně prvního nálevu čaje vlevo byla velmi slabá, opravdu jsem necítil skoro nic. Vůně druhého čaje byla mnohem výraznější s typickými tóny dračí studny.
Chuťová linka byla u obou čajů téměř totožná - rostlinné tóny typu suché trávy, bylin a zeleniny. Kdo někdy ochutnal pravou dračí studnu, tak snad ví, jakou chuť jsem se poněkud neohrabaně pokusil vystihnout.

Barva všech čtyřech nálevů (zde první) byla téměř totožná.

Hlavní rozdíl nebyl ve složení chuti ale v její struktuře.
Chuť nálevu vlevo byla krásně plná, kulatá, hedvábná ale ovšem s mírně trpkou koncovkou. Nálev vpravo postrádal jakýkoliv náznak trpkosti, chuť byla ovšem "lehká" (pocit, že Vám čaj zcela zaplnil ústa, se zde nedostavil).

Druhé nálevy potvrdily rozdíl mezi čaji. Zatímco chuť čaje vlevo byla opět plná (ovšem pořád s trochu trpčí koncovkou), u druhého opět plnost chuti zcela chyběla.

Třetí nálevy nepřinesly žádné překvapení. Čaj vlevo byl již trochu slabší, ale chuť byla pořád plná a poprvé bez trpké koncovky. Čaj vpravo byl již slabší jako celek. Nebyl špatný ale nálev mě nezaujal.

Čtvrté nálevy nás trochu zaskočily. U čaje vlevo veškerá plnost chuti vymizela. Složení chuti bylo opět podobné, ale s vymizením plnosti ztratil nálev vlevo svoje kouzlo a jako lepší byl shodně označen nálev vpravo.

Myslím si, že v tomto případě není vhodné diskutovat, který z čajů je lepší nebo horší. Oba dva jsou dobré jen každý jinak. Lidem, kteří od dračí studny očekávají plnost chuti jednoznačně doporučuji čaj vlevo - oblast Wen Jia Shan. Naopak lidem, kterým tato struktura chuti nesedí (a znám takové), by mohl chutnat více čaj vpravo - oblast Shi Feng. Já se řadím do první skupiny. Více mě zaujala dračí studna z Weng Jia Shan. A nebýt oné rušivé trpkosti v prvních dvou nálevech, nenašel bych na tomto čaji žádného nedostatku. To ale neznamená, že bych na oblast Shi Feng zanevřel. Ve skutečnosti vypiji každý rok obou čajů srovnatelné množství - jen mám někdy chuť na to a jindy zase na ono.

Srovnání tetsubin

(English version here)

Existuje spousta nádob vhodných pro ohřev vody na čaj - rychlovarnou konvicí počínaje a třebas kotlíkem nad ohněm konče. Možnosti jsou široké. Každou nádobu popisujeme jejími vlastnostmi. Tyto vlastnosti (obvykle dobré, špatné a nestranné) jsou pro každého člověka osobité - co někomu vadí, může jiného zaujmout. A možná i proto o jednotlivých nádobách koluje spousta názorů, proč jsou špatné, proč jsou dobré, jak z nich chutná voda nebo proč je tamta jiná nádoba lepší.

Já nejraději ohřívám vodu v tetsubin. Mám rád směr jakým tetsubin mění chuť vody a poté i čaje. Jak už je u mě ale zvykem, chtěl jsem zjistit, zda je ona lepší chuť pouze obrazem mé představivosti, nebo zda je to skutečnost. Zkoušet vlastnosti tetsubin není v čechách zrovna jednoduché, obzvláště pokud jich potřebujete více najednou. Tetsubin zde nemají historicko kulturní vazby, pro laického evropana jsou předražené a pro dnešní hektický způsob života obtížně uchopitelné. Jsem z malého města a o žádné další tetsubin nevím. V létě se na mě ale usmálo štěstí. Díky čajovým přátelům se mi podařilo shromáždit tři tetsubin. Každá tetsubin se lišila stářím, zpracováním, kvalitou a i informacemi, které jsme o ní věděli nebo předpokládali - dokonalý soubor pro pokus.

Začneme jedním příběhem. Kdysi se jeden přispěvovatel čajového fóra Tea Earth pln radosti pochlubil svojí novou tetsubin zakoupenou pro ohřev vody. Při čištění ale uvnitř narazil na vrstvu čehosi, co určil jako smalt a o toto zjištění se s námi podělil. Myslím si, že toho později litoval, protože jsme ho hromadně ujistili, že vzhledem k smaltu nekoupil kvalitní tetsubin na ohřev vody ale levnější verzi vhodnou pouze pro přípravu čajového nálevu. A byli jsme tak laskaví, že jsme ho o tom opakovaně ujišťovali pořád a pořád dokola až sám pronesl, cituji: „Již jsem se smířil s tím, že je víceméně pouze na ozdobu. Holt to nebyla moc dobrá koupě.“ Později jsme se domluvili na společném čajování. Nejdříve nechtěl, ale povedlo se mi ho přemluvit, aby svoji tetsubin přivezl. Měl jsem v plánu porovnat vodu ze smaltované a nesmaltované litinové konve. A tady ji máme - označím ji jako Neznámá.

Vnější umělecké ztvárnění tetsubin potěší oko ale nikoliv jazyk. Pro chuť vody je důležitý vnitřek.

Jedná se o menší tetsubin o objemu půl litru. Zdobená je variací vzoru Arare 霰. Provedení držátka konve i držátka víčka odpovídá nižší kvalitě řemeslného zpracování. Sklopné držátko konve je výhodné při přepravě. V tomto případě je ale již tak vyviklané, že nedrží ve svislé poloze a tím narušuje umělecký dojem konve. Také víčko sedí velmi volně. Výrobce ani stáří konve není známo - byla zakoupena jako: “japonská litinová konev z poloviny 20. století“. Díky menší velikosti působí poněkud roztomile. Jakmile jsem ji poprvé dostal do ruky, tak jsem nakoukl dovnitř. Byl jsem šťastný i smutný zároveň. Barva a způsob reznutí litiny totiž jasně prokazují, že se jedná o nesmaltovaný tetsubin! Plán srovnat smalt a nesmalt vzal rychle za své. Na druhou stranu jsem potěšil kamaráda a tetsubin tedy neskončí na poličce jako pouhopouhá ozdoba.

A nyní k mé tetsubin - označím jako Nová. Po dlouhém váhání jsem ji zakoupil přímo z Japonska. Byla to koupě naslepo. Tehdy jsem nevěděl, jak voda z tetsubin chutná. Dnes jsem velmi spokojen.

Jedná se o novou tetsubin od firmy Iwachu vyrobenou kolem roku 2012. Obě držátka opět poukazují na nižší kvalitu zpracování. Zdobená je nejznámějším prostým vzorem Arare 霰. Pro zlepšení antikorozních vlastností vnějšku je tento opatřen nátěrem z rostliny urushi. Bodové reznutí (po roce užívání), barva rzi a barva litiny odpovídají klasickému nesmaltovanému tetsubin. Víčko sedí opět volněji. Objem konve je 1,3 litru. Držátko konve je sklopné a zatím drží v jakékoliv poloze.

A pak zde máme třetí tetsubin - označím jako Krásnou.

Již na první pohled je zřejmé, že se od předchozích dvou liší. Dle prodejce se jedná o starožitnou tetsubin z období Šówa s udávaným stářím 82 let. Konev je signována jako RYV-BON-DOH. Zpracování držátka konve a víčka odpovídá kvalitnějšímu zpracování. Objem je 1,3 litru. Vnitřek je zcela pokryt rzí a to včetně hubičky. Nadbytek rzi může být způsoben jejím dlouhodobým nepoužíváním před prodejem - těžko ale soudit. Nyní, asi po stém! vyvaření vodou, se zdá, že se začíná objevovat povrch původní litiny. Opět jsem tedy přesvědčen, že se jedná o tradičně zpracovaný nesmaltovaný tetsubin. Vnějšek je zdoben vzorem Hada 肌 s přidáním geometrických obrazců.

Původní záměr srovnat smalt a nesmalt bohužel nevyšel. Shromáždili jsme ale tři poměrně odlišné tetsubin a proto jsme se rozhodli porovnat jejich vliv na uvařenou vodu a čaj.

Nejdříve jsme porovnávali samotnou vodu. K ohřevu jsme použili kamínka na dřevěné uhlí. Z prvních dvou konví jsme vodu přelili do vyhřátých termosek. Všechny vzorky jsme nalili současně do testerů ihned poté, co začala vřít voda v poslední tetsubin. Jednalo se samozřejmě o slepý test.

Asi nikoho nepřekvapí, že vzhledově se vzorky nelišili. Testery označím zleva jako jedna až tři. Voda z prvního a druhého testeru mi přišla téměř totožná. Mírný rozdíl jsem postřehl u třetího vzorku. Rozdíly byly ale tak minimální, že jsem je nedokázal jakkoliv seřadit. Ony drobné rozdíly byly nejzřetelnější na první ochutnání, následná ochutnání již spíše mátla.

Druhý ochutnávající (s vynikající “rozlišující“ chutí) určil jako nejhorší vzorek dva a zbylé označil za srovnatelné.

Poslední ochutnávající postřehl také pouze nepatrné rozdíly. Nepatrnost rozdílů v chuti vzorků nejlépe vystihují jeho slova po druhém ochutnání, cituji: „Hm, tak teď už opravdu necítím vůbec nic. To je v prdeli“.

Shodli jsme se, že voda ze všech tetsubin chutná jakoby “sladce“. Drobné rozdíly jsme zaznamenali všichni, ale pokud mě paměť neklame, tak pouze jeden z nás je byl schopen s jistotou seřadit od nejhoršího po nejlepší. Vlevo je voda z Nové, uprostřed z Krásné a vpravo z Neznámé tetsubin. Jako nejhorší byla označena voda z Krásné. Tato tetsubin byla nejvíce zrezlá.

Dále jsme zkusili porovnat čajové nálevy. Pro jemnost a vyváženost její chuti jsme zvolili Bílou Pivoňku. Opět se jednalo o slepou zkoušku.

Na fotografii sice vypadají nálevy vlevo tmavší, ale ve skutečnosti byla barva a vůně nálevů totožná. Při prvním ochutnání jsme postřehli drobné rozdíly, druhé nás opět zmátlo. Čaj ony rozdíly ještě více zjemnil. Nejodlišněji chutnal nálev z tetsubin Krásné. Jenže tento nálev byl jednou označen jako nejhorší, jednou jako nejlepší a jednou něco mezi. Každý z nás seřadil nálevy jinak. Nejzkušenější ochutnávač ovšem nálev z Krásné označil opět jako nejhorší.

Ještě zmíním, že vzhledem k nedostatku skleněných termosek, jsme použili i jednu kvalitní nerezovou. Shodou okolností v ní byla voda z Krásné tetsubin. Používám ji přes tři roky a nezaznamenal jsem, že by ovlivňovala chuť vody. Týden před zkouškou byla vyčištěna. Ostatní ochutnávající ale měli mírné pochybnosti.

Zjistili jsme, že voda ze zkoušených tetsubin chutnala velmi podobně - “sladce“. Postřehnuté rozdíly byly velmi nepatrné. Předpokládám, že tyto rozdíly souvisí s tím, jak moc je povrch tetsubin zrezlý. Určíté množství rzi je u těchto konví “žádané“ - všeho moc ale škodí. K tomuto předpokladu mě, mimo jiné, vedou doporučení výrobců, jak tetsubin používat aby příliš nezrezly. A také mnoho internetových diskuzí, jak zrezlé tetsubin vyčistit, protože voda z nich chutná “archivně“. K potvrzení tohoto předpokladu bychom ale potřebovali více tetsubin a mnohem více zkoušek. Snad někdy příště.

Všem ochutnávajím děkuji za dovezení tetsubin, jejich názory a postřehy a hlavně za krásný čajový den.

Tetsubin comparison

(Česká verze zde)

There is a lot of dishes, that are suitable for heating of water for tea – starting with electric kettle and ending for example with pot over the fire. The opportunities are really wide. Every piece of dishes has some typical attributes. For each person, these attributes (usually positive, negative and impartial) are subjective – what is liked by someone can be a problem to another one. And maybe for this reason, there are a lot of opinions about each pot – why is it good, why is it bad, how does it affect the taste of water and why is this kettle better than the another one?

I love heating water in tetsubin (Japanese cast iron kettle). I like the way how tetsubin change the taste of the water and the tea. I am curious person and I wanted to find out if this better taste is real or if it is only my imagination. It is not easy to test attributes of tetsubin in Czech Republic, especially if you need more of them. Tetsubin don´t have here historical and cultural roots and for nonspecialist European, they are overpriced and unsuitable for today hectic way of life. I come from a small town and I am not aware of another tetsubin in my neighborhood. But this summer I had a bit of luck. Thanks to my tea friends, I was able to gather three tetsubin. They all differ from each other by age, manufactory, quality and information we know or presume about each tetsubin – the perfect set for some testing.

Let me tell you the story. Once upon a time, there was the member of tea forum Tea Earth who presented his new tetsubin, which he bought for heating water. He was excited. But when he was cleaning his tetsubin, he founded a layer of something what he identified as an enamel. He shared his finding on forum. I think that he had to regret it because immediately we all assured him, that, thanks to enamel, he bought cheaper tetsubin of poor quality which is determined only for brewing tea but not for heating water. And we were so nice, that we were assuring him about his mistake over and over again. Then he said, cited: „I acquiesced that my tetsubin is good only as decoration. I was not good purchase.“ Later we arranged common “tea day“. At first he didn´t want to bring it, but I was able to persuaded him to bring his tetsubin. I had a plan to compare the taste of water from enamel and not enamel tetsubin. And here it is – I will call this tetsubin as Unknown.

The artistic interpretation of exterior of tetsubin is good for eye but not for tongue. The inner side of pot is very important for taste of water.

It is smaller tetsubin with the volume of half a liter. It is decorated by variation of Arare 霰 pattern. Manufacture of the handle of the kettle and handle of the lid reflect the lower quality of tetsubin. The folded handle of the kettle is advantageous during transport. But in this case the handle is so wobble that it doesn´t stay in vertical position and spoils the aesthetic impression of the kettle. The lid also fits very loosely. We don´t know the manufacturer or the age of the kettle – it was bought as a “Japanese cast iron kettle from the half of 20. century“. Thanks to its smaller size, it looks cute. As soon as I got it into my hands I looked inside. Simultaneously I was happy and sad. The colour and the way of rusting clearly demonstrate that it is not enamel tetsubin! My plan to compare enamel and not enamel tetsubin was destroyed. On the other hand I pleased my friend and the tetsubin doesn´t end as a merest decoration on some shelf.

And now my tetsubin – it is called New. After a long hesitation I bought it directly from Japan. It was blind purchase. At that time I didn´t know how the water from tetsubin taste. Fortunately I am very satisfied.

It´s a new tetsubin made by Iwachu company. It was manufactured around 2012. Both handles again reflect lower quality. It is decorated with the most common traditional pattern – Arare霰. The exterior is covered with a paint of Urushi plant. This black paint improves the anticorrosive property of cast iron. The spotted rust (after year of using), colour of rust and colour of cast iron indicate that it is classical not enamel tetsubin. The lid also fit loosely. Volume of kettle is 1,3 liter. The handle of the kettle can be folded and for now it stays in every position.

And here we have third tetsubin – it is called Beautiful.

It is obvious at the first sight that this one differs from previous two. According to seller, it is 82 years old tetsubin from Showa dynasty. The kettle is signed as RYV-BON-DOH. The handle of kettle and handle of the lid reflect higher quality. The volume is 1,3 liter. Inside of the kettle and even the spout is completely covered with rust. The abundance of rust can be caused by it´s long disuse before purchase – but it is just a guess. It was many times (about 100!) boiled with water and now, finally, it seems that the original surface of cast iron starts to appear. Once again, I am sure that it is traditional not enamel tetsubin. The exterior is decorated with Hada 肌 pattern with addition of some geometric patterns.

I had to abandon the original idea of comparison enamel and not enamel tetsubin. But we gathered three different kettles and so we decided to compare their effect on the taste of water.

First we compared only water. We used charcoal stove for heating. The water from the first two kettles was moved to preheated thermos. We poured all samples to testers simultaneously immediately after the water in the last tetsubin started to boil. The test was of course blind.

It is not surprising, that visually all samples seemed to be identical. From the left I marked testers as one to three.

I found water from the first and the second tester almost identical. I found a little difference in the third sample. But the differences were so minimal, that I was not able to order samples from the worst to the best. I felt the differences best at he first tasting. The other tastings were more confusing.

The second taster (with excellent distinguished taste) marked the second sample as the worst and the remaining two he considered as equivalent.

The last taster also taste only small differences. The paucity of differences can be the best described with his words after second tasting: „Hm, and now I don´t feel anything at all. That’s shit.“

We all agreed that water from all kettles tasted “sweetly“. We all found some differences but, if I remember correctly, the only one of us was able to order the samples from the worst to the best for a certainty. From the left, there was water from the New, Beautiful and Unknown tetsubin. The water from Beautiful was marked as the worst – it is the most rusted kettle.

Next we tried to compare the tea infusions. Because of its softness and balance of its taste, we choose White Peony. The test was again blind.

In the photography, the infusions on the left looks darker, but in reality, the color and fragrance of all infusions seemed identical. At the first tasting we all felt a bit differences, the others tastings were again confusing. The tea made the differences even smaller. The infusion from the Beautiful tasted the most differently. But this infusion was once marked as the best, once as the worst and once like something between. Every one of us orders the samples in different way. But the most experienced taster again marked the infusion from Beautiful as the worst.

I also have to say, that because of the lack of glass thermos, we had to use one from quality stainless steel. By coincidence, the water from Beautiful was in it. I am using it for over three years and I don´t think, that it affects the taste of water. It was cleaned a week before testing. But the others tasters had some doubts. 

We found out that water from all tetsubin tasted very similarly – “sweetly“. The differences were minimal. I suppose that these differences are connected to the amount of rust in tetsubin. Some amount of rust in tetsubin is requisite - but everything in moderation. I have several reasons for this assumption. The First is that the water from most rusted tetsubin was marked as the worst. The second is that all producers and sellers of tetsubin recommend how to use tetsubin to prevent unnecessary rusting. The third reason is that there is a lot of internet discussion, how to clean rusted tetsubin, because the water from them taste “archival“. But if we want to confirm this assumption, we would need much more tetsubin and much more testing. Maybe some day.

I thank to all tasters for bringing their tetsubin, for their opinions and observations and mainly for beautiful tea day.