Pai Mu Tan / Bílá pivoňka - historický článek

Úvod: před třemi lety jsem napsal můj první článek o čaji. Tento. Je pravda, že dnes bych mnohé udělal mírně odlišně. Zároveň si ale myslím, že článek je stále aktuální a proto ho na blog vkládám. Na konci článku dnes dopíši dodatek právě ohledně mírných odlišností.

Následuje původní článek z roku 2008 v nezměněné podobě:

Jedná se o můj nejoblíbenější čaj. Piji ho nejdéle ze všech čajů, přibližně 5 let. Za tuto dobu jsem ho připravoval i ochutnával připravený od jiných osob nespočetněkrát, a proto si myslím, že k němu mám co říct. V následujících řádkách a fotografiích vás seznámím s přípravou, kterou podle mě dosahuji nejlepší Bílé pivoňky.

Druh: bílý čaj
Sklizeň: 2008
Zdroj: velkosklad
Cena: velkoskladová (přibližně 40% běžné ceny v Aurii, Amaně)

---

Fotografie č. 1 - příprava na přípravu

Fotografie č. 2 - čajové lístky

Charakteristika čajových lístků

Ve směsi čajových lístků jsou jasně patrné silně bíle ochmýřené tipsy. Ostatní lístky jsou na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně je pak zelená barva světlejší. Při bližším pohledu je možné všimnout si na spodní straně bílých chloupků (bohužel ne na forografii). Na části lístků je možno pozorovat částečné zahnědnutí. Je možno nalézt jak téměř neporušené lístky tak také „drť “.

Příprava

Standartně připravuji 3 nálevy v konvičce o objemu přibližně 250 ml. Použito 8g čajových lístků. Pramenitá voda. Vůně čajových lístků ve vyhřáté konvičce je alespoň pro mě naprosto nezaměnitelná. Je velmi silná, hutná, těžká. Dalo by se říci, že doslova „praští do nosu“. I přes výše zmíněnou sílu vůně není tato nepříjemná, ba spíše naopak. Je možno cítit vyvážený poměr trávových a ovocně sladkých tónů. Při přípravě tohoto čaje je velmi důležité slít všechnu vodu, jinak dojde k „nalouhování na pozadí“ ,zatímco se pije připravený nálev. Dojde potom k dosti výraznému narušení chuti dalších nálevů. Osobně při popíjení postavým konvičku na hranu moře, aby její přední část, kde se při slévání nahromadili lístky, byla vyvýšená a případná zbylá voda stekla do zadní části, kde lístky nejsou.

První nálev

Voda 70 stupňů. Doba louhování 75 sekund (= de facto nejnižší možná doba slití obejmu konvičky). Barva slabě žlutá. Vůně prvního nálevu je jemná, specifická. Je možno cítit jemné trávové tóny, převládají tóny sladkého ovoce. Celkově působí vůně velmi příjemně. Není ji co vytknout. Chuť prvního nálevu do značné míry koresponduje vůni. Je jemná, bez jakýchkoliv náznaků hořkosti či trpkosti. Naprosté vyvážení jemných trávových a ovocně sladkých tónů. (Tento první nálev zatím chutnal komukoliv jsem ho udělal, i pijákům Pigi a jemu podobných čajů. U ostatních čajů jsem tohoto výsledku ani zdaleka nedosáhl). Je možno uvědomit si krátký ovocný aftertaste.

Fotografie č. 3 - první nálev

Druhý nálev

Voda 75 stupňů. Doba louhování 100 sekund. Barva krásně žlutá. Složky vůně druhého nálevu jsou totožné s prvním. Vůně je ale mnohem výraznější a převažují sladké ovocné tóny. Opět velmi příjemná. Chuť druhého nálevu se od prvního mírně odlišuje. Chuť je silnější a výraznější. Mírně převládají trávové tóny na úkor ovocných. V pozadí je možno cítit velmi velmi slabou trpkost (možná je to jen další tón trávovosti), která ale velmi pěkně dotváří celkovou chuť. Chuť druhého nálevu je příjemná a je to pro mě typická chuť Bílé pivoňky. Opět jen velmi krátký, jemný aftertaste.

Fotografie č. 4 - druhý nálev

Třetí nálev

Voda 80 stupňů. Doba louhování 120 sekund. Barva tmavě žlutá, trochu naoranžovělá (nahnědlá). Vůně třetího nálevu je co do síly i charakteru totožná s vůní druhého nálevu. Chuť třetího nálevu je opět výraznější, zároveň ale také drsnější. Výraznější trávové tóny na úkor sladké ovocnosti. Možno opět postřehnout slabou trpkost (či jiný trávový tón). Celkově chuť opět velmi příjemná. Znatelný delší aftertaste, spíše trávových tónů.

Fotografie č. 5 - třetí nálev

Dodatek

Vůně lístků v konvičce znatelně s každým dalším nálevem slábne. Po třetím nálevu je již velmi slabá, stále je ale možno postřehnout všechny její složky jako v případě jen zahřátých lístků.

Fotografie č. 6 - vylouhované lístky

Závěr

Má mírné povzbudivé účinky (nebo mě probere samotná příprava či popíjení?). Pokud si ho ale dáte před spaním, nebude mít s usnutím problémy. Každopádně dle mého úsudku, mého čichu a mé chuti se jedná o vynikající čaj, který bych každému doporučil. Jen pozor na správnou přípravu. Snad se mi povedlo touto recenzí sdělit to důležité. Zároveň přeji spustu výborné Bílé pivoňky. 

Dodatek 05.01.2011

Původní článek byl zveřejněn na tomto fóru. Ani dnes pro mě článek není špatný, jen již dnes bych něco udělal trochu jinak. Za prvé by byly potřeba kvalitnější fotografie. Původní byly foceny navečer a je to znát. Prvních pět fotografií je jaksi do žluta (což zkresluje barvy nálevů) díky nedostatečnému osvětlení a na poslední (focené s bleskem) zase na mokrých lístcích dochází k odrazu světla. Dokumentační hodnota fotografií je snížena. Dnes bych zvolil i jinou přípravu a to 4 gramy čaje + gaiwan + voda alespoň 90 stupňů. Poslední věc, která se mi nezdá je čaj samotný. Na fotkách je pouze minimum správných lístků - tips + 2 nejmladší lístky, zato spousta lístků neúplných, fragmentovaných Taky je zarážející vzhled vylouhovaných lístků - nerovnoměrná oxidace. Polovina lístků je zoxidovaná, zahnědlá téměř úplně a druhá polovina je zase téměř oxidací netknuta. Chyba při sušení, zavadání? Nebo snad namíchání dvou čajů? No nebudu se pouštět do dalších úvah. vzorek k ověření již nemám a z článku vyplývá, že jsem z čaje byl nadšený, takže by to tak i mělo zůstat.

 Založení blogu

Stalo se tomu tak 04.01.2012 v 02:45 ráno článkem Moje cesta k čaji. A důvod? Jistě ne jediný. Snad není příliš troufalé vyjít z předpokladu, že za dobu, co se čaji věnuji, jsem již nasbíral pár zkušeností, vědomostí a postřehů, o které bych se s Vámi rád podělil a pokud někoho zaujmou tak o nich i diskutoval. K prezentaci mých názorů by se jistě dalo využít i některého veřejného čajového fóra. Shledávám ale, že na těchto fórech je v poslední době poněkud "hustší" atmosféra, do které se nechci zapojit. Navíc zde na vlastním blogu budou všechny mé články pohromadě a lépe uspořádané (rozuměj uspořádané tak jak chci já :-). Dalším důvodem je fakt, že na veřejných fórech se diskuze pod příspěvky občas zvrhnou až v osobní útoky nesouhlasících stran. Rád bych měl možnost případnou diskuzi pod mými příspěvky korigovat tak, aby směřovala k vyřešení problémů, nikoliv aby byla plná nadávek. Vlastní blog mi tuto možnost zaručí.

Dalším důvodem založení blogu je uchování myšlenek. Občas mě ale napadne nějaká čajová souvislost, o které dumám a někdy se dokonce i doberu konce, ale nezapíši ji a posléze se tiše vytratí. Pokud tedy shledám, že ona myšlenka má hodnotu, kterou stojí za to zapsat, učiním tak. Pak se již nevytratí.
Samotné psaní blogu pak i mě obohacuje o nové informace. Při psaní článku v dané oblasti hlouběji pátrám a obvykle se tak dozvím něco nového.
Dále jsem si také řekl, že když může blog o čajích psát jeden můj kamarád, tak to přece zvládnu taky. Onen kamarád má na svém blogu osm příspěvků a přes rok nic nového nezveřejnil. Doufám, že to s mým blogem nedopadne stejně.

Dovolím si zde ještě napsat, proč je zápis ohledně založení blogu až jako druhý. Je to jednoduché. Myslím si, že bylo příhodné začít tento blog tím, jak jsem já sám začal s čajem. Přijde mi to trochu více "poetické".

Do budoucna sobě přeji vydržet v psaní a ostatním návštěvníkům, aby jim zde přečtené bylo užitečné.

Moje cesta k čaji

Čaj mě provázel již od dětství. Ovšem tehdy rozhodně ne kvůli chuti čaje. Do takových patnácti let jsem si nejvíce pochutnal na dvoudeckovém hrníčku pytlíkového čaje s nejméně třemi lžičkami cukru. Takže jsem rozhodně necítil chuť jakéhokoliv čaje, ale spíše naprosto zdrcující sladkost s nějakými dalšími chuťovými tóny na hodně vzdáleném pozadí. Pokud se řekne čaj, tak si z této doby vybavím ještě jakýsi bylinný nápoj, kterému jsme říkali "čaj léčivka". Dnes si již netroufám odhadnout, co to mohlo být, ale předpokládám, že nějaká bylinná směs proti alergiím? Na tento nápoj nikdy nezapomenu z jednoduchého důvodu. Nemohl se sladit a proto jsem tehdy při jeho nuceném pití po chuťové stránce značně strádal.

K "opravdovému čaji" jsem se blíže dostal, tuším, přibližně před devíti lety. Ke konci gymnázia (třeťák, čvrťák) si jeden spolužák začal dělat do školy čaj do lahve, kterou dostal za příspěvek na běh Terryho Foxe. Předpokládám, že jsem se tehdy zeptal, cože to má, a on odpověděl, že bílý čaj. Zarazilo mě to, protože jsem vůbec netušil, že se nějaký čaj označuje jako bílý. Nastartovalo to mojí zvědavost. Dále to bylo v době, kdy se každý mladý člověk chtěl nějak odlišit, zaujmout, upozornit na sebe (hej, já jsem jiný než ti ostatní  :-)). Asi jsem si onehdy řekl, dva co pijí jakýsi jiný čaj, to ještě jde, to jsme my dva, a pak ti ostatní.

Každopádně jsem si zjistil, kde čaj koupil a po nějakém čase jsem tam zavítal. Byla to prodejna zaměřená na "zdravé věci" (potravinové doplňky, ortopedické vložky do bot a podobný materiál). Vzadu, přímo mezi dvěma okny, byl stůl se spoustou celoskleněných dóz s čaji. Postupně jsem si vybral tři čaje. Od každé skupiny, o které jsem tehdy věděl (bílý, zelený, černý), jsem si zakoupil jeden čaj. Dodnes si je pamatuji. Bílé čaje reprezentoval Bai Mu Dan, zelené Earl Grey a červené Irish Cream. S těmito třemi čaji stále dokola kupovanými jsem si vystačil asi tak další dva roky. Připravoval jsem je podle typizovaných návodů, které jsou ještě i dnes k vidění - 2 gramy čaje na 200 ml, zalít vřící vodou a nechat louhovat pět minut. Tehdy mi to i docela chutnalo. O vícenálevové přípravě jsem tehdy neměl tušení.

Poté, dnes si již netroufnu říci proč nebo co mě k tomu přivedlo (dnes bych to nazval štěstěnou), jsem si řekl, že bych chtěl kvalitnější čaj. Zcela nečekaně jsem zadal do googlu slovo čaj a nalezl tak jeden e-shop, který mě naprosto okouzlil. Tolik čajů! Začala tedy asi dva roky trvající éra prodejce Amana (škoda jen, že vzhled stránek, kvalita a nabídka čajů se za těch pět let vůbec nezměnily). Již nevím přesně kdy, ale koupil jsem si tam první malou skleněnou konvičku (cca 100ml), poté i první hliněnou (dnes již vím, že neskutečně předraženou a zbytečně velkou) a čtyři malé šálky. Z čajů jsem zůstal věrný Bai Mu Danu. Z dalších si vybavuji Yong Xi Huo Quing, který jsem dlouho považoval za nejcenější a nejkvalitnější čaj co mám. Dále si vybavuji Zlaté jehličky z černých čajů a jakousi parodii na čaj žlutý. Jistě jich bylo daleko více, ale asi mě nazaujaly natolik, abych si zapamatoval jejich jména. Zbytky nádobí, připomínající mi mé čajové začátky začátky, stále mám.

Následoval nejdůležitější skok v mém čajovém životě. V druhém semestru druhého ročníku na vysoké škole můj spolubydlící ukončil studium. V té době byl můj čajový stav následující - na koleji jsem měl jednu skleničku od přesnídávky (tehdy již uloženou v polostínu - jaký to pokrok ve skladování) napůl plnou Bai Mu Danu, hrníček a plastové sítko. Pak se přistěhoval On. Člověk, kterému vděčím za to, že jsem se v oblasti čaje výrazně posunul dopředu. Měl hodně kvalitních čajů a také jsem u něho poprvé uviděl gaiwany a další čajové nádobí a pomůcky. Spoustu teoretických informací jsem od něj získal a spoustě praktických zkušeností mě naučil. Tímto ve mě mnohonásobně znásobil touhu posunout se v čajové oblasti někam dál. Za to jsem mu velmi vděčný. Celý zbytek vysoké školy se pak nesl v duchu objevování nových čajů, nových prodejců, rozšiřování čajového obzoru a hlavně téměř nepřetržitého čajování. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem po šestihodinovém bloku přednášek dorazil úplně vyčerpaný v osm večer na kolej, otevřel dveře a on tam již čekal a: "Dáme čaj?" A tahle věta byla často k slyšení i vícekrát za den. Rád na toto období vzpomínám.

Dnes, rok a půl po dokončení vysoké školy, se nacházím v trochu ironické situaci. Dříve jsem na kvalitnější čaje neměl dost finančních prostředků, zato času na čajování bylo dost. Nyní by finance byly, ale kvůli pracovnímu vytížení a dalším povinnostem plynoucím z "nestudentského" života, nemám na čajování tolik času kolik bych chtěl. Věřím, že se to ale změní, stejně jako se mění chuť čaje v jednotlivých nálevech.