Fotografování čaje

Kdo by byl řekl, že je to tak obtížné? Já tedy ještě tak před měsícem nikoliv. Ještě trochu upřesním - obtížné je to pro ty, co chtějí, aby výsledné fotografie měly co nejlepší popisnou hodnotu. Pokud se spokojíte s napůl rozmazanými fotografiemi, kde jsou výsledné barvy pozměněny nevhodnými světelnými podmínkami, tak se vám jistě fotografuje lépe nežli mě. Jenže já prostě chci a chci :-), aby ty fotografie byly dokonalé. A této dokonalosti je velmi obtížné dosáhnout - zvláště pokud disponujete, jako já, fotoaparátem za tisíc korun s objektivem, jehož světelnost nejlépe vystihuje slovo temnost, a funkcí makro, s kterou když potřebujete něco vyfotografovat na "makro vzdálenost", tak nezaostří :-).
 Aby byla fotografie dobrá, je potřeba dostatek přírodního světla. Tento fakt trochu koliduje s tím, že nejraději čajuji večer. A i když se měsíc a hvězdy snaží svítit seč mohou, nestačí to.

Na malém displeji fotoaparátu také není možné zhodnotit kvalitu fotografie. Někdy na něm ani není poznat rozmazanost. Jenže počítač s dostatečně velkým monitorem mám v místnosti, kde není vhodné světlo ani ve dne, ale ve které zároveň nejraději čajuji. Pokud mám tedy náladu něco vyfotografovat, dostávám se do úsměvné situace. V místnosti č. 1 čajuji, poté běžím do místnosti č. 2 fotografovat. Obvykle zaberu vhodnou kompozici na deseti fotografiích a běžím do místnosti č. 1 na počítači zjistit, jak se vyvedly. Obvykle zjistím, že se nevyvedly, tak běžím, na mysli se snahou zlepšit to, co se předtím nepovedlo, zpět do místnosti č. 2 pro dalších deset fotografií. A tak pořád dokola, dokud nemám fotografii se kterou jsem spokojen. Občas je to pěkné "kardio cvičení".

Celé výše uvedené kolečko by se dalo shrnout zápisem 1:5:50. Z padesáti fotografií je pět ucházejících, ale pouze s jednou jsem opravdu spokojen. Zbývající uvolní místo na paměťovém médiu dalším pokusům.

Jistě si řeknete, proč ten "pobíhač sem a tam" nevyfotografuje vše rovnou stokrát. To je jistě také možnost, ale velmi často zjistíte, že máte všechny fotografie třeba pootočené o tři stupně doprava a ve výsledku nepůsobí dobře. Tak jdete na věc znovu, tuto chybu opravíte, a při kontrole dalších deseti fotografií objevíte jinou. A, opakuji, tak pořád dokola k Vaší plné spokojenosti.

Vylouhované čaje je také vhodné fotografovat v určitém okamžiku. Nesmí být ještě moc mokré, aby neodrážely světlo, a zároveň nesmí být už moc suché - ty jsou pak takové mdlé. Pokud tedy chcete vyfotografovat roztříděný obsah gaiwanu, je potřeba si máknout, aby nedošlo k prošvihnutí onoho okamžiku.

Také doporučuji fotografovat vše najednou. Rozhodně si nenechávejte nic na zítřek. Fotografie v tomto článku jsem schválně nedostatkem přírodního světla zabarvoval do žluta. Přijdou mi tak vhodnější k článku. Jenže v místnosti jsem neměl žádnou prachovnici, bylo už pozdě večer a byl jsem líný pro ní běžet. Nastavení umělého světla, umístění moře, všechno jsem nechal tak jak bylo. Jenže druhý den se prostě fotografie prachovnice nechtěly zabarvovat do žluta i přesto, že podmínky byly totožné. Nakonec se do žluta povedly dvě fotografie z šedesáti sedmi. Šedesát jich bylo rozmazaných, takže jsem měl i štěstí, že ta, co jsem potřeboval, nebyla. Uf.

Když se ale fotografie povedou, tak to stojí za to.

Taky Vás tato fotografie jakoby vtahuje dovnitř?