Krásné čajování

Co je čajování? A které je krásné? A ono je vícero čajování?

Dnes si dovolím podělit se s Vámi o jedno zamyšlení. Pro mne znamená čajování přípravu a následné vychutnání si čaje. S přípravou nemám nejmenších problémů, jen to vychutnání někdy vázne. A právě proto rozlišuji čajování pracovní, společenská a krásná.

Při "mozkových pracích", třebas psaní blogu, si rád připravuji vícenálevový čaj. Při těžších fyzických činnostech se lze velmi dobře občerstvit jednonálevovým čajem. Jenže v těchto případech hraje čaj až druhé housle. Je pouze podporou pro jinou práci, člověk se na něj tak nesoustředí a proto je i míra jeho vychutnání nižší. Jako "pracovní čaje" si spíše vybírám levnější, ale přesto dobré, třídy. Mám pocit, že mě čaj velmi často "nakopne" k lepším výkonům. Vynikající čaje si zaslouží více pozornosti a proto mi přijde líto plýtvat je na práci.

Setkání s přáteli v čajovnách jsou příjemná. Čajování s přáteli mimo čajovny jsou ještě lepší. Jenže rozhovor se obvykle stočí k různým nečajovým tématům, může se dostavit rozverná nálada a čaj je opět odsunut mírně do pozadí. Já navštěvuji čajovny kvůli přátelům, nikoliv kvůli čaji. Zastávám názor, že krásné čajování nelze v běžném provozu čajovny (hudba, ostatní návštěvníci, vodní dýmky) zažít. Zato se lze v čajovně dobře pobavit s přáteli.

Dnes jsem zažil vynikající krasné čajování! Dobrý čaj, okouzlující náčiní, slunečné počasí, jarní "kvetoucí" den, chuť na čajování, klid. Naprostá většina činností a myšlenek byla spojena s čajem. Čaj byl středem, soustředil jsem se pouze na něj a plně ho vychutnával. Měl jsem pocit, jakoby se mi čaj za všechnu tu péči odměňil nejen lepší chutí ale hlavně vytržením z okolí. Všední svět ustoupil do pozadí, zůstalo pouze to příjemné - čaj, vůně rozkvetlého okolí, zpěv ptáků, šum listí,... a já.

  

 

 Který z prvních je nejlepší?

Při psaní poslední části tohoto článku (názor na reklamní sdělení dózy) jsem si uvědomil, že ona hra se slovy není v čajové oblasti vůbec neobvyklá. Snad je to snaha co nejlépe prodat, která nutí některé prodejce k různému křivení pojmů.

Již tehdy mě napadlo přirovnání k pojmu "první čaj roku", který je také velmi volně vykládán či snad, lépe řečeno, šikovně používán tak, aby nakupujícího zmátl. Abychom zjistili, jak je možno tento, na první pohled jasný, termín šikovně využít, musíme si  nejprve určit následující pojmy.

1) "Běžným rokem" označuji období začínající 1. ledna a končící 31. prosince - tedy klasický kalendářní rok.

2) "Čajovým rokem" označuji období, které nastává dnem, kdy tradičně začíná první sklizeň konkrétního čaje. Pokud se první sklizeň bílých čajů, opět zdůrazňuji tradičně, sbírá kolem svátku Quing Ming (4., 5. nebo 6. duben), tak čajový rok pro tyto čaje začíná kolem prvního týdne v dubnu a končí až posledním březnovým týdnem roku následujícího.

Je tedy zřejmé, že "běžný" a "čajový" rok se nekryjí. Dále si dovolím připomenout, že sklizeň provedená před tradičním termínem sběru je v "čajovém roce" sklizeň poslední a nižší kvality. Naopak sklizeň zahájená v tradiční dny sběru je považována za nejcenější a nejkvalitnější.

Jak je možno využít rozdílu v těchto pojmech si ukážeme na následujících příkladech:

1) Prodejce nám na přelomu března a dubna nabídne bílý čaj, jenž popíše takto: Jedná o první letošní sklizeň. První sklizeň považována za nejlepší.

Z napsaného je možné odvodit, že čaj musel být sklizen někdy na začátku března. Prodejce uvádí první sklizeň podle "běžného roku", což může být pravda. Zároveň k tomuto ale přidal dodatek, že tato bývá považována nejlepší ale dle "čajového roku". Ve skutečnosti si ale koupíme poslední sklizeň "čajového roku" podřadné kvality vychválenou šikovnou hrou s pojmy. V tomto případě tedy došlo k záměrnému nesprávnému použití pojmů za účelem zkreslení popisu čaje.

2) Druhým, a o trochu lepším případem, je označení bílého čaje sklizeného začátkem března jako "velmi časnou letošní/jarní sklizeň" přičemž informace, kdy by se tento čaj měl poprvé podle "čajového roku" sbírat, popřípadě jak je to s kvalitou jednotlivých sklizní, není uvedena. Zde prodejce spoléhá na neznalost zákazníka, který, snad radostí z vidiny čerstvého čaje po dlouhé zimě poblouzněn, zapomene pouvažovat nad tím, co doopravdy kupuje.

Skutečnost, že není vždy snadné zjistit, kdy by se jeden konkrétní čaj měl začít sklízet, nám tak trochu háže klacky pod nohy. Počátek sklizně závisí spíše na "přízni počasí" než na nějakém pevně stanoveném datu a proto sklizeň o týden déle nebo dříve než tomu bylo předešlý rok nebo, v případě již zmíněných bílých čajů, týden před nebo po svátku Quing Ming nemusí znamenat, že je něco špatně. V případě sklizně dřívější o měsíc je již vhodná opatrnost případně "dotíravá" otázka na prodejce.

Zdá se mi, že za poslední rok se různí prodejci (hlavně ti, o kterých vznikají největší přenice na různých diskuzních fórech) polepšili. Větši část z nich nyní, alespoň u kvalitnějších čajů, uvádí datum sklizně, což dříve rozhodně nebylo standardem. Všiml jsem si, že i ona hra se slovy ustoupila mírně do pozadí a čím dále více z nich se snaží o objektivní popis čaje (kvalita popisů ovšem někdy pokulhává). Chybně použitý pojem první čaj roku je dále často k vidění na "levnějších e-shopech", kde kvalita informací o čajích odpovídá kvalitě čajů samotných, která není vždy na dostatečné úrovni.

Jsem přesvědčen, že je nezbytné, aby v takto základních pojmech bylo jasno. Pouze dobře znalý zákazník může prodejce, samozřejmě taktně, upozornit na jeho zaškobrtnutí a tím v podstatě posunout "kvalitu čajové oblasti" o kousek vpřed.

Do tří měsíců bych se měl dočkat čerstvé bílé pivoňky. Nechť mi čekání ukrátí krásné bílé sněženky :-)

______________________________________________________________________________

Zdroje:  V tomto případě se jedná o variaci na článek Co pro mne znamená termín první sklizeň roku, který byl zveřejněn v roce 2011 na webu LongFeng.cz a je možné si ho přečíst, po přihlášení, v sekci Články a názory. Moje variace byla napsána se souhlasem autora výše uvedeného článku, pana Zdeňka Prachaře.

První jarní čaj

Dnes již má,

v co dlouho snil,

zelená v bílé,

již jen pár chvil.

Vůně zlehka zaklepe,

život zazurčí,

jen chvíli zmatek,

pak vidí a cítí, určí.

Žlutavý východ slunce,

mlhou zakrytý,

chmýří v reji dovádí,

a prvá již se nestydí.

Zcela pohlcen,

záplavou vjemů,

souhra všeho,

teď jen jemu.

A cesta opět utíká.

Fotografování čaje

Kdo by byl řekl, že je to tak obtížné? Já tedy ještě tak před měsícem nikoliv. Ještě trochu upřesním - obtížné je to pro ty, co chtějí, aby výsledné fotografie měly co nejlepší popisnou hodnotu. Pokud se spokojíte s napůl rozmazanými fotografiemi, kde jsou výsledné barvy pozměněny nevhodnými světelnými podmínkami, tak se vám jistě fotografuje lépe nežli mě. Jenže já prostě chci a chci :-), aby ty fotografie byly dokonalé. A této dokonalosti je velmi obtížné dosáhnout - zvláště pokud disponujete, jako já, fotoaparátem za tisíc korun s objektivem, jehož světelnost nejlépe vystihuje slovo temnost, a funkcí makro, s kterou když potřebujete něco vyfotografovat na "makro vzdálenost", tak nezaostří :-).
 Aby byla fotografie dobrá, je potřeba dostatek přírodního světla. Tento fakt trochu koliduje s tím, že nejraději čajuji večer. A i když se měsíc a hvězdy snaží svítit seč mohou, nestačí to.

Na malém displeji fotoaparátu také není možné zhodnotit kvalitu fotografie. Někdy na něm ani není poznat rozmazanost. Jenže počítač s dostatečně velkým monitorem mám v místnosti, kde není vhodné světlo ani ve dne, ale ve které zároveň nejraději čajuji. Pokud mám tedy náladu něco vyfotografovat, dostávám se do úsměvné situace. V místnosti č. 1 čajuji, poté běžím do místnosti č. 2 fotografovat. Obvykle zaberu vhodnou kompozici na deseti fotografiích a běžím do místnosti č. 1 na počítači zjistit, jak se vyvedly. Obvykle zjistím, že se nevyvedly, tak běžím, na mysli se snahou zlepšit to, co se předtím nepovedlo, zpět do místnosti č. 2 pro dalších deset fotografií. A tak pořád dokola, dokud nemám fotografii se kterou jsem spokojen. Občas je to pěkné "kardio cvičení".

Celé výše uvedené kolečko by se dalo shrnout zápisem 1:5:50. Z padesáti fotografií je pět ucházejících, ale pouze s jednou jsem opravdu spokojen. Zbývající uvolní místo na paměťovém médiu dalším pokusům.

Jistě si řeknete, proč ten "pobíhač sem a tam" nevyfotografuje vše rovnou stokrát. To je jistě také možnost, ale velmi často zjistíte, že máte všechny fotografie třeba pootočené o tři stupně doprava a ve výsledku nepůsobí dobře. Tak jdete na věc znovu, tuto chybu opravíte, a při kontrole dalších deseti fotografií objevíte jinou. A, opakuji, tak pořád dokola k Vaší plné spokojenosti.

Vylouhované čaje je také vhodné fotografovat v určitém okamžiku. Nesmí být ještě moc mokré, aby neodrážely světlo, a zároveň nesmí být už moc suché - ty jsou pak takové mdlé. Pokud tedy chcete vyfotografovat roztříděný obsah gaiwanu, je potřeba si máknout, aby nedošlo k prošvihnutí onoho okamžiku.

Také doporučuji fotografovat vše najednou. Rozhodně si nenechávejte nic na zítřek. Fotografie v tomto článku jsem schválně nedostatkem přírodního světla zabarvoval do žluta. Přijdou mi tak vhodnější k článku. Jenže v místnosti jsem neměl žádnou prachovnici, bylo už pozdě večer a byl jsem líný pro ní běžet. Nastavení umělého světla, umístění moře, všechno jsem nechal tak jak bylo. Jenže druhý den se prostě fotografie prachovnice nechtěly zabarvovat do žluta i přesto, že podmínky byly totožné. Nakonec se do žluta povedly dvě fotografie z šedesáti sedmi. Šedesát jich bylo rozmazaných, takže jsem měl i štěstí, že ta, co jsem potřeboval, nebyla. Uf.

Když se ale fotografie povedou, tak to stojí za to.

Taky Vás tato fotografie jakoby vtahuje dovnitř?

 Založení blogu

Stalo se tomu tak 04.01.2012 v 02:45 ráno článkem Moje cesta k čaji. A důvod? Jistě ne jediný. Snad není příliš troufalé vyjít z předpokladu, že za dobu, co se čaji věnuji, jsem již nasbíral pár zkušeností, vědomostí a postřehů, o které bych se s Vámi rád podělil a pokud někoho zaujmou tak o nich i diskutoval. K prezentaci mých názorů by se jistě dalo využít i některého veřejného čajového fóra. Shledávám ale, že na těchto fórech je v poslední době poněkud "hustší" atmosféra, do které se nechci zapojit. Navíc zde na vlastním blogu budou všechny mé články pohromadě a lépe uspořádané (rozuměj uspořádané tak jak chci já :-). Dalším důvodem je fakt, že na veřejných fórech se diskuze pod příspěvky občas zvrhnou až v osobní útoky nesouhlasících stran. Rád bych měl možnost případnou diskuzi pod mými příspěvky korigovat tak, aby směřovala k vyřešení problémů, nikoliv aby byla plná nadávek. Vlastní blog mi tuto možnost zaručí.

Dalším důvodem založení blogu je uchování myšlenek. Občas mě ale napadne nějaká čajová souvislost, o které dumám a někdy se dokonce i doberu konce, ale nezapíši ji a posléze se tiše vytratí. Pokud tedy shledám, že ona myšlenka má hodnotu, kterou stojí za to zapsat, učiním tak. Pak se již nevytratí.
Samotné psaní blogu pak i mě obohacuje o nové informace. Při psaní článku v dané oblasti hlouběji pátrám a obvykle se tak dozvím něco nového.
Dále jsem si také řekl, že když může blog o čajích psát jeden můj kamarád, tak to přece zvládnu taky. Onen kamarád má na svém blogu osm příspěvků a přes rok nic nového nezveřejnil. Doufám, že to s mým blogem nedopadne stejně.

Dovolím si zde ještě napsat, proč je zápis ohledně založení blogu až jako druhý. Je to jednoduché. Myslím si, že bylo příhodné začít tento blog tím, jak jsem já sám začal s čajem. Přijde mi to trochu více "poetické".

Do budoucna sobě přeji vydržet v psaní a ostatním návštěvníkům, aby jim zde přečtené bylo užitečné.

Moje cesta k čaji

Čaj mě provázel již od dětství. Ovšem tehdy rozhodně ne kvůli chuti čaje. Do takových patnácti let jsem si nejvíce pochutnal na dvoudeckovém hrníčku pytlíkového čaje s nejméně třemi lžičkami cukru. Takže jsem rozhodně necítil chuť jakéhokoliv čaje, ale spíše naprosto zdrcující sladkost s nějakými dalšími chuťovými tóny na hodně vzdáleném pozadí. Pokud se řekne čaj, tak si z této doby vybavím ještě jakýsi bylinný nápoj, kterému jsme říkali "čaj léčivka". Dnes si již netroufám odhadnout, co to mohlo být, ale předpokládám, že nějaká bylinná směs proti alergiím? Na tento nápoj nikdy nezapomenu z jednoduchého důvodu. Nemohl se sladit a proto jsem tehdy při jeho nuceném pití po chuťové stránce značně strádal.

K "opravdovému čaji" jsem se blíže dostal, tuším, přibližně před devíti lety. Ke konci gymnázia (třeťák, čvrťák) si jeden spolužák začal dělat do školy čaj do lahve, kterou dostal za příspěvek na běh Terryho Foxe. Předpokládám, že jsem se tehdy zeptal, cože to má, a on odpověděl, že bílý čaj. Zarazilo mě to, protože jsem vůbec netušil, že se nějaký čaj označuje jako bílý. Nastartovalo to mojí zvědavost. Dále to bylo v době, kdy se každý mladý člověk chtěl nějak odlišit, zaujmout, upozornit na sebe (hej, já jsem jiný než ti ostatní  :-)). Asi jsem si onehdy řekl, dva co pijí jakýsi jiný čaj, to ještě jde, to jsme my dva, a pak ti ostatní.

Každopádně jsem si zjistil, kde čaj koupil a po nějakém čase jsem tam zavítal. Byla to prodejna zaměřená na "zdravé věci" (potravinové doplňky, ortopedické vložky do bot a podobný materiál). Vzadu, přímo mezi dvěma okny, byl stůl se spoustou celoskleněných dóz s čaji. Postupně jsem si vybral tři čaje. Od každé skupiny, o které jsem tehdy věděl (bílý, zelený, černý), jsem si zakoupil jeden čaj. Dodnes si je pamatuji. Bílé čaje reprezentoval Bai Mu Dan, zelené Earl Grey a červené Irish Cream. S těmito třemi čaji stále dokola kupovanými jsem si vystačil asi tak další dva roky. Připravoval jsem je podle typizovaných návodů, které jsou ještě i dnes k vidění - 2 gramy čaje na 200 ml, zalít vřící vodou a nechat louhovat pět minut. Tehdy mi to i docela chutnalo. O vícenálevové přípravě jsem tehdy neměl tušení.

Poté, dnes si již netroufnu říci proč nebo co mě k tomu přivedlo (dnes bych to nazval štěstěnou), jsem si řekl, že bych chtěl kvalitnější čaj. Zcela nečekaně jsem zadal do googlu slovo čaj a nalezl tak jeden e-shop, který mě naprosto okouzlil. Tolik čajů! Začala tedy asi dva roky trvající éra prodejce Amana (škoda jen, že vzhled stránek, kvalita a nabídka čajů se za těch pět let vůbec nezměnily). Již nevím přesně kdy, ale koupil jsem si tam první malou skleněnou konvičku (cca 100ml), poté i první hliněnou (dnes již vím, že neskutečně předraženou a zbytečně velkou) a čtyři malé šálky. Z čajů jsem zůstal věrný Bai Mu Danu. Z dalších si vybavuji Yong Xi Huo Quing, který jsem dlouho považoval za nejcenější a nejkvalitnější čaj co mám. Dále si vybavuji Zlaté jehličky z černých čajů a jakousi parodii na čaj žlutý. Jistě jich bylo daleko více, ale asi mě nazaujaly natolik, abych si zapamatoval jejich jména. Zbytky nádobí, připomínající mi mé čajové začátky začátky, stále mám.

Následoval nejdůležitější skok v mém čajovém životě. V druhém semestru druhého ročníku na vysoké škole můj spolubydlící ukončil studium. V té době byl můj čajový stav následující - na koleji jsem měl jednu skleničku od přesnídávky (tehdy již uloženou v polostínu - jaký to pokrok ve skladování) napůl plnou Bai Mu Danu, hrníček a plastové sítko. Pak se přistěhoval On. Člověk, kterému vděčím za to, že jsem se v oblasti čaje výrazně posunul dopředu. Měl hodně kvalitních čajů a také jsem u něho poprvé uviděl gaiwany a další čajové nádobí a pomůcky. Spoustu teoretických informací jsem od něj získal a spoustě praktických zkušeností mě naučil. Tímto ve mě mnohonásobně znásobil touhu posunout se v čajové oblasti někam dál. Za to jsem mu velmi vděčný. Celý zbytek vysoké školy se pak nesl v duchu objevování nových čajů, nových prodejců, rozšiřování čajového obzoru a hlavně téměř nepřetržitého čajování. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem po šestihodinovém bloku přednášek dorazil úplně vyčerpaný v osm večer na kolej, otevřel dveře a on tam již čekal a: "Dáme čaj?" A tahle věta byla často k slyšení i vícekrát za den. Rád na toto období vzpomínám.

Dnes, rok a půl po dokončení vysoké školy, se nacházím v trochu ironické situaci. Dříve jsem na kvalitnější čaje neměl dost finančních prostředků, zato času na čajování bylo dost. Nyní by finance byly, ale kvůli pracovnímu vytížení a dalším povinnostem plynoucím z "nestudentského" života, nemám na čajování tolik času kolik bych chtěl. Věřím, že se to ale změní, stejně jako se mění chuť čaje v jednotlivých nálevech.