Dlouhodobé skladování bílého čaje - pokus první - začátek.

Long term storage of the white tea - first test - the beginning.

Vzhledem k tomu, že článek ohledně zrání bílého čaje neměl větší ohlas a tedy nepomohl k lepšímu porozumění daných otázek, rozhodl jsem se na to jít jinak. Otázky zůstávají stejné. Myšlenky ale doplním činy.

Ptal jsem se, zda je zrání bílého čaje možné. To stále nevím. Ale dostal jsem darem kvalitní bílý čaj, zakoupil vhodnou dózu, čaj zdokumentoval a zapečetil.

Because of the fact, that the article about the maturing of the white tea did not have some response and thus did not help better understanding of these questions, I decided to change the approach. The questions remain the same. But the thoughts will be checked with actions.
I was asking, if the maturing of the white tea is possible. I still dont know. But I received quality white tea as a gift and I bought a proper dose. Then the tea was documented and sealed.

A nyní nezbývá než čekat a sledovat (možná jednou ročně), co se bude dít.

And now, all that remains is to wait and watch (maybe once a year), what will happen.

2012 Ye Sheng Bai Cha - bílý čaj, u kterého byl při zpracování přidán mezikrok pečení. Chuť je proto plnější a výraznější. Po třech letech v ALU sáčku byl 23.8.2015 přemístěn do dózy, která byla vyrobena přímo pro účel dlouhodobého skladování bílého čaje.
2012 Ye Sheng Bai Cha - during processing of this white tea there was added a substep of roasting. Therefore the taste has fuller and stronger body. After three years in the ALU bag the tea was relocated (23.8.2015) into a dose, that was specially produced for the purpose of long term storage of the white tea.

Vzhled listu a nálevu po klasické testerové přípravě - dva gramy čaje, vřící voda a tři minuty louhování.
The appereance of the leaf and the infusion after classical tester preparation - two grams of the tea, boiling water and three minutes of steeping.

Děkuji za Váš čas.
Thank you for your time.

Časosběr - aneb jak neskladovat čaj

Nejpřekvapivějším závěrem tohoto čajového pokusu pro mne bylo zjištění, že na čaji ponechaném až čtrnáct venku nebylo možné zpozorovat žádné změny. Toto zjištění bylo v rozporu s mým předpokladem. Dovolím si tvrdit, že je všeobecně známé, že jakýkoliv biologický materiál postupem času degraduje, čaj nevyjímaje. Otázkou zůstalo jak dlouho a za jakých podmínek je nutné ponechat čaj venku, aby bylo možné na vzhledu listu zpozorovat nějaké degenerační změny.

Tento překvapivý výsledek mohl být způsoben nebo ovlivněn několika faktory.

1) Použité čaje nebyly čerstvé ale přibližně půl roku staré. Většina látek nejnáchylnějších k degradaci mohla být již tímto procesem změněna. V lístcích pak zůstaly látky odolnější, u kterých za daných podmínek degradace neproběhla vůbec nebo alespoň natolik, aby byla okem viditelná.

2) Čtrnáct dní byla doba příliš krátká na vznik viditelných změn.

3) Zvolené čaje nebyly nejvhodnější. Díky tmavší barvě částečně zoxidovaných lístků bílé pivoňky mohly být ony změny na tomto čaji hůře zpozorovatelné, respektive tyto případné změny mohly být považovány za zoxidovanou část lístku. Do mírného žlutého odstínu laděný list Da Fangu mohl opět zakrýt hledané změny.

Každopádně rozpor mezi mým předpokladem a výsledkem čajového bádání mě donutil provést další čajový pokus. Za tímto účelem jsem v nové čajové sezóně zakoupil dvanáct gramů An Ji Bai Cha. Z mých zkušeností vím, že tento čaj stárne velmi rychle a na krásné zelené barvě jeho lístků by mělo být velmi snadné postřehnout jakoukoliv změnu. Dle informací od prodejce se ke mě čaj dostal necelé tři týdny po sklizni - obsah "náchylných látek" by tedy měl být vysoký. Dva gramy čaje byly ponechány venku 57 dní. Jako hlavní degenerační faktor označím přímý sluneční svit, který na čaj v některých dnech díky přelomu jara a léta, dopadal až sedm hodin denně. Pozadu určitě nezůstala ani vyšší teplota (slunce dokázalo čaj zahřát až na čtyřicet stupňů) a neomezený přístup vzduchu.

Původně jsem měl v plánu fotografovat čaj každé tři dny. Díky mé lenosti a zapomětlivosti byl počet "foto sezení" zredukován asi o třetinu. Díky měnícím se světelným podmínkám v kombinaci s mým fotoaparátem nebylo možné v několika dalších dnech pořídit kvalitní fotografie. Oproti původnímu plánu je počet zveřejněných fotografií poloviční. Naštěstí tento fakt neovlivnil vypovídající hodnotu tohoto pokusu.

A nyní již k oněm fotografiím. Kvůli lepšímu srovnání jsem spojil dvě fotografie dohromady. Vlevo je vždy fotografie čerstvého čaje označená jako T 0. Vpravo jsou poté fotografie čaje ponechaného venku označené jako T + číslo, které, překvapivě, udává kolik dní již byl čaj venku.

Srovnání první
Po čtyřech dnech nebylo možné zpozorovat na čaji jakoukoliv změnu. Zaměřím se zde proto na fotografii čaje čerstvého. Nelze si nevšimnout krásně syté, tmavě zelené, až "živé" barvy čajových lístků. Lístky samotné nejvyšší kvality, nelámané. Předpokládal jsem, že pokud bude možné nějakou změnu vzhledu čaje spatřit, bude to právě proměna barvy lístků.
 

Srovnání druhé
Další použitelnou fotografi se mi podařilo získat až jedenáctý den od zahájení čajového pokusu a ani po této době nebylo možné na lístcích vidět jakýkoliv rozdíl.

Srovnání třetí
Po dalších třech dnech jsem byl naštěstí při fotografování úspěšný. Relativně krátká doba uběhnuvší od předchozího srovnání byla současně dostatečná pro vznik první změny - úbytku či snad spíše vyblednutí zelené barvy. Toto vyblednutí je velmí mírné a proto se domnívám, že se mi podařilo zachytit degradační změny krátce po jejich vzniku. Lístky, kde je možné ono vyblednutí nejsnáze zpozorovat, jsou na fotografii zvýrazněny.

Srovnání čtvrté
Uběhly další dva týdny a úbytek zelené barvy je již velmi znatelný. Rozpad chlorofylu určitě není jediný proces, který v lístcích probíhá - k zachycení ostatních by ale bylo potřeba speciálního vybavení.















Srovnání páté
Po čtyřicetisedmi dnech venku z čaje téměř vymizela zelená barva - dominantní je nyní hnědá. Změna uspořádání lístků v levé části byla způsobena nechtěným drcnutím do nosného papíru v průběhu čajového pokusu.

Srovnání šesté
Za dalších deset dní byl čajový pokus ukončen. Nikoliv mnou, ale jinou osobou s dobrým úmyslem. Lístky byly mylně identifikovány jako rozmarýn a spolu s dalšími bylinkami, které se sušily opodál, uklizeny do skleniček. Naštěstí toto malé nedorozumnění vůbec nevadilo. List vpravo po padesáti sedmi dnech venku vypadá zcela "suše". Po "živosti" oné zelené barvy není ani památky. Když o tom tak přemýšlím, připomíná mi rok staré, v kůlně pozapomenuté seno. Na fotografii vpravo si lze také všimnout různého prachu, který se na nosném papíře za dobu trvání pokusu zachytil.

Otesterování
I přes nepěkný vzhled "venkovního čaje" jsem se odhodlal k jeho ochutnání a slepé srovnání s čajem, který byl 57 dní uskladněn lépe (viz bod 4 v tomto článku). Vylouhované lístky byly ochutnávajícím ukázány až poté, co řekli, který čaj je chutnější. Předpokládal jsem, že rozdíl v chuti bude stejně tak výrazný jako úbytek zelené barvy. Zmýlil jsem se. Žádný z ochutnávajích nezazanamenal na první usrknutí jakýkoliv rozdíl v chuti natož ve vůni. Odlišnost byla opravdu minimální, nakonec se ale všichni shodli, že je čaj vpravo (na fotografii níže) zaujal méně. Nikdo ale neřekl, že by mu čaj nechutnal a současně nikdo nenašel ta správná slova jak onu mírnou odlišnost v chuti popsat. Čaj vpravo jakoby postrádal doplňkové chutě na pozadí, které dotvářejí celek, ale nejsou jeho základem. Vylouhování listu zvýraznilo rozdíl ve vzhledu. List vpravo byl opravdu zcela "vyšisovaný".
Zajímavé je také zjištění, že ačkoliv jsem čerstvého čaje odměřil přesně dva gramy, tak po 57 dnech vážil tento samý čaj pouze 1,3 gramu. Skoro třetina hmotnosti lístků se někam "vypařila". Tento rozdíl je tak výrazný, že nepředpokládám, že by byl způsoben nepřesností digitální váhy, která byla "made in PRC".

Narozdíl od chuti a vůně byl rozdíl v barvě nálevů snadněji rozeznatelný.

Závěr
Výsledek tohoto pokusu doplňuje závěr předchozího. První mírné změny byly zaznamenány až po čtrnácti dnech. Čaj v předchozím bádání byl tedy "uklizen" dříve než se stačily změny objevit. V souladu s výsledkem předchozího pokusu tedy dále platí, že i poměrně krátké nevhodné uložení po chuťové stránce čaj výrazně znehodnotí a současně je velmi obtížné takovýto čaj v nevylouhovaném stavu rozpoznat. Změna v chuti se dostaví výrazně dříve než změna vzhledu. Bez dobré znalosti vzhledu co nejčerstvějšího čaje je obtížné rozeznat začínající změny, neboť tyto jsou zpočátku velmi mírné. Nebýt srovnávací fotografie vlevo, tak by vzhled čaje ještě i po 28 dnech venku mohl být s "klidným svědomím" považován za dobrý a naivně zakoupen jako "čerstvý".
Překvapilo nás, že rozdíl v chuti byl velmi mírný. Lze tedy předpokládat, že zelené barvivo (jehož změna byla nejvíce a jedině vidět) chuť zelených čajů pouze dotváří, ale není jejím základem.
Nakonec článku přidávám ještě jednu složenou fotografii. Jedná se o původní fotografii čerstvého čaje a zbytku téhož čaje, který byl téměř půl roku uložen lépe (opět viz bod 4 v tomto článku). Jak můžete vidět, tak ani mnohem vhodnější uložení čaje nezamezilo působení nepříznivých vlivů prostředí. Dokonce to vypadá, že lépe uložený čaj zestárl na stejnou úroveň jako ten "venku". Jen mu to trvalo třikrát déle a místo do světlé hnědozelené se vybarvil do tmavší okrovozelené.

Skladování čaje - nepříznivý vliv prostředí

Obecně je známo, že čaji nejvíce škodí světlo, vzduch a vlhkost. Degradaci čaje dále urychlují "mastnota", teplo a zlomkovost lístků. Raději připomenu, že tento článek je psán z pohledu čajů, jejichž zásadní vlastností je čerstvost, a čajů, které se mohou vyvíjet k lepšímu, pokud jsou co nejlépe odloučeny od vnějšího prostředí (viz. i druhý odstavec v tomto článku).

Jak ale tyto vlivy čaji škodí? Čím způsobují změnu z chutného na nedobré?

Odborně přesnou odpověď by nám poskytl jistě nějaký fyzik nebo biochemik. Domnívám se ale, že ač by tato odpověď byla věcně správná, podrobná a jistě zajímavá, pro účely tohoto blogu by byla až moc "vědecká". Na následujících řádcích tedy zmíním pouze můj (doufám, že co nejvíce správný) laický pohled na tuto problematiku. Pokud zde nějaký náhodný návštěvník tohoto blogu a zároveň odborník ve výše uvedených oblastech nalezne "do očí bijící krávovinu", budu rád za jeho připomínky.

1) Světlo.

Světlo má vlastnosti redukčního činidla. To znamená, že má schopnost chemicky pozměnit látky v čaji. Čaj degraduje tím způsobem, že chtěné látky v čaji (aromatické, rozpustné ve vodě) chemicky pozmění nebo umožní jejich změnu na látky nechtěné (nerozpustné ve vodě, senzoricky nepříjemné).

2) Vzduch.

Obdobně působí na čaj 21 % vzduchu, neboli kyslík. Kyslík je oxidační činidlo. Oxidace je chemicky proces opačný než redukce, ale z "pohledu čaje" je výsledek stejný - látky chtěné jsou změněny na látky nechtěné.

3) Vlhkost.

Správně zpracovaný čaj by měl obsahovat kolem 5 % vody. Pokud se takovýto čaj ocitne v prostředí s vyšším obsahem vody, stane se z něho v podstatě "pohlcovač vlhkosti". Vyšší obsah vody může urychlit enzymatické změny čaje (aktivace zbylých enzymů v lístcích). Dále způsobí degradaci (rozpad) tkání samotných čajových lístků. Společně s vodou čaj absorbuje i případné vůně či zápachy prostředí. Vlhké čajové lístky jsou také ideálním prostředím pro množení bakterií či plísní. Čím větší podíl vody v čajových lístcích, tím vyšší je i  šance na vznik radiolýzy vody.

4) Teplota.

Vyšší teplota urychluje všechny výše zmíněné způsoby degradace čaje - nejvíce pak zbytkovou enzymatickou aktivitu. Pro běžného čajomila je velmi obtížné (a dovolím si říci i zbytečné) tento vnější vliv omezit. V poslední době se rozšířila móda skladovat čaj v prodejnách (ale už i v čajovnách) v chladících boxech. Takovéto skladování je, dle mého názoru, jakžtakž odůvodnitelné u zelených čajů a světlých olongů. Na internetu lze nalézt spoustu doporučení - nejvíce se jich ale shoduje na nastavení teploty kolem šesti stupňů Celsia (v případě mrazáku pak na mínus dva stupně). Troufnu si říci, že je dokázáno, že takovýmto skladováním je možno prodloužit životnost zeleného čaje na rok až dva. Zdá se mi ale zbytečné skladovat zelený čaj po dobu dvou let, když je každý rok k mání čerstvý. Nemusím snad připomínat, že v chladícím boxu je degradace čaje pouze zpomalena. Probíhá dál a čaj rok takto skladovaný bude horší než čaj čerstvý. Pak je tu i další zádrhel, který je, dle mého názoru, mnohými uživateli chladících boxů nedostatečně zohledněn. Co se stane, když v zimě otevřete okno? Orosí se. Dnes bylo venku šest stupňů, tedy jako v chladícím boxu, a okno se mi zcela orosilo za třicet vteřin. To samé se stane s čajem vyndaným z boxu. Kdekoliv na chladném obalu a i na samotném čaji se začně srážet voda. Množství vlhkosti, kterou takto čaj do sebe absorbuje, není vysoké. Pokud je ale ve frekventovaném obchodě čaj z boxu vyndán třebas dvacetkrát denně jistě mu to neprospěje. Nejvíce vody se vysráži samozřejmě ve svrchní vrstvě čaje, který, takto navhlčený, si pak odnesete domů. Čaj skladovaným v chladu také po jeho přemístění do běžné teploty rychleji degraduje. Proto je lepší kupovat "chlazený" čaj po menších množstvích a ta, co nejrychleji vypít, než koupit třebas sto gramů a ty pak doma čtvrt roku dále skladovat.

Pro skladování čaje v mražácích, které mroží, platí obdobná pravidla. (Informace pro ty, co se teď diví - předcházající věta je vtip, který pochopí přesně jeden človek, ale i přesto mi stojí zato to tak napsat). Čaj v nich degraduje ještě pomaleji a proto vydrží ještě déle. Vzhledem k nižší teplotě se na čaji vysráží ještě více vody. Doporučuji proto čaj hned neotvírat, nechat vysrážet vodu na obalu a čaj vyndat až poté, co se srovnají teploty - tento postup bohužel není možno praktikovat v čajovém obchodě. Takto skladovaný čaj po vyndání degraduje samozřejmě ještě rychleji než ten z chladících boxů. Doporučuji proto co nejrychlejší spotřebu.

Jsem přesvědčen, že u ostatních druhů čajů (bílé, tmavé olongy, červené) nepřináší skladování v chladu žádný přínos. Skladovat v mrazáku pchu-er by pak napadlo snad jen "čajového neználka".

5) Mastnota

Musím se přiznat, že o nepříznivém vlivu "mastnoty" na kvalitu čaje jsem donedávna nevěděl. Dle dostupných informací mastnota působí stejně jako světlo nebo vzduch. Obsahuje totiž látky, které pokud ulpí na čaji, jsou schopné pozměnit látky chtěné na nechtěné. Dále jsem se dočetl, že tento proces, jakmile jednou začne, běží nepřetržitě dál - neboli začne tam, kde mastnota ulpěla a poté se nezadržitelně šíří v čaji dál. Nevím jak Vy, ale já se tedy mastnýma a zpocenýma rukama každý den "jen tak pro radost" v čaji nepřehrabuji a zároveň čaj neskladuji nad sporákem, kde k němu, v chvílích nudy při smažení masa, přivoňuji. Možná tedy proto mě samotného nikdy nenapadlo nad touto problematikou uvažovat.

6) Zlomkovost lístků.

Čím více je čaj zlomkový a rozlámaný, tím větší má povrch. A čím větší má čaj povrch, tím větší prostor poskytuje pro působení vlhkosti a oxidačních a redukčních činidel. Ve srovnáni s výše uvedenými bude vliv tohoto faktoru minimální, ale pro úplnost výčtu ho zde uvádím. Navíc jsem také přesvědčen, že pokud někdo uchovává čaj na delší dobu, bude to spíše nějaký kvalitní celolistový než kdejaká čajová drť nebo prach (vyjma matchy samozřejmě :-).

Tak máme za sebou opět jeden teoretický článek. V brzkém budoucnu mám v plánu související praktický pokus (již zveřejněn zde), tak uvidíme, zda je to vnější prostředí k čaji opravdu tak "zlé".

Jen ten kyslík se mi nepodařilo zvýraznit.

Skladování čaje - nádoby a obaly - mé zkušenosti

O skladování čaje toho bylo již napsáno hodně a proto se o této oblasti zmíním jenom stručně, v obecné rovině a na základě mých zkušeností.

Následující článek popisuje skladování čajů, u kterých je cílem uchovat jejich "čerstvost" a které časem ztrácejí na kvalitě. Týká se tedy hlavně čajů zelených a snad i žlutých (o této skupině toho mnoho nevím). Uvedené skladování je možno aplikovat i na čaje, jejichž vlastnosti se časem mohou vyvíjet k lepšímu, pokud jsou uchovávány mimo hrozby uvedené níže (čaje bílé, olongy, červené). Tento typ skladování je naopak naprosto nevhodný pro čaje, které ke svému zrání potřebují přiměřenou vlhkost a výměnu vzduchu (pchu-ery, snad i čaje typu liu-an - o této skupině jsem se ale dozvěděl poměrně nedávno a nevím o ní zhola nic). Skladování těchto čajů se pokusím popsat, až si v něm sám udělám pořádek.

Považuji za vhodné na začátku připomenout všeobecně známé a to sice to, co čaji nejvíc škodí. Obecně je to světlo, vlhkost a vzduch. Škodlivé vlivy těchto tří hrozeb můžem výrazně snížit skladováním čaje ve vhodné nádobě. Ideální nádobou pro skladování čaje by měla být taková, které zabrání, pokud možno co nejlépe, průniku světla, vlhkosti a vzduchu k čaji. Popis praktické zkoušky, co tyto hrozby s čajem skutečně provedou, je k přečtení zde.

A druhá poznámka na začátek. Čaj je lepší skladovat ve větším množství pohromadě. Obecně řečeno, více dobře skladovaného čaje pohromadě si vytvoří "jakési vlastní mikroprostředí", ve kterém lépe odolává nepříznivým vlivům.

1) Papírové sáčky

Ještě před takovými pěti, šesti lety bylo běžné prodávat čaj v klasických papírových sáčcích. Pro prodejce nejlevnější způsob. Jistě zde nemusím zdůrazňovat, že papírový sáček neochrání čaj ani před jednou z výše uvedených hrozeb. Papírový sáček je možno tolerovat v kamenném obchodě jako nejjednodušší způsob, jak zakoupený čaj přepravit domů, kde bude uskladněn vhodněji. Dovolím si zde zmínit ještě jednu poznámku. U e-shopů nelze papírový sáček tolerovat. Stalo se kdysi, že jistý e-shop, poslal zásilku asi sedmi čajů poštou v papírových sáčcích. Pošta balíček doručila asi za tři dny - to by čaje jistě vydržely i v papírových sáččích, kdyby ovšem mezi nimi nebyl jeden ovoněný jasmínem. Po otevření balíčku byly všechny čaje ovoněné jasmínem :-). Problémem bylo, že i když po týdnu již z čajů jasmín cítit nebyl, při přípravě, když se čaj po zalití rozvoněl, bylo možné jasmín jako jednu ze složek na pozadí vždy bezpečně určit. Chápete, že tato skutečnost nebyla potěšující. Dnes však již většina e-shopů používá standardně lepší způsoby balení čajů, tudíž v blaho všech doufám, že tato historka bude působit dnes již spíše úsměvně.

Klasické papírové sáčky, které zná asi každý čajomil

2) Sklenice, prachovnice různých typů

Asi po půl roce mého "čajového života" jsem přešel na skladování ve skleničkách od přesnídávek. Kromě toho, že občas čaj poté voněl třeba po meruňkách, mrkvi nebo třeba jablkách, samozřejmě čiré sklo průniku světla nezabrání. Proti vlhkosti a vzduchu chránily dobře, to je jasné. Vzhledem k faktu, že je jedno, jestli je čaj znehodnocen vlhkostí, světlem či vzduchem - takový čaj již nebude dobrý, jakékoliv průhledné materiály ke skladování nedoporučuji. V případě nouze by šlo tolerovat uskladnění čaje v zatmavené prachovnici (nejčastěji hnědé), ale i ty světlo propouští. Takové prachovnice by bylo dobré dále ještě uskladnit v šuplíku, či skříňce, kam se světlo nedostane. Možné je také obalení prachovnic hliníkovou folií. Jakožto člověku, který má rád jednoduché a funkční věci, mi tento způsob přijde již trochu "mimo mísu". Dalším problémem prachovnic je to, že mají úzké hrdlo. Upřímně si nedovedu také představit, jak pak z takové prachovnice "vyklepat" třeba kvalitní Bai Mu Dan nebo sedmicentimetrové lístky Tai Ping Hou Kui bez jejich významného poškození. Jsem přesvědčen že skladovat čaj v prachovnicích není ideální a je to komplikované. Navíc existují lepší způsoby.

Prachovnice - jinou jsem doma nenašel. Dále mi nepřišlo vhodné na jedné fotografii zachytit Cha Bu a "kakao", tak jsem alespoň přidal nenápadný čajový lístek

3) Dózy různých typů

Asi po dvou letech jsem začal používat dózy. Upřímně, tehdy jsem je nezačal používat pro jejich lepší skladovací vlastnosti (protože tehdy jsem nevěděl, že třeba světlo čaj ničí), ale proto, že se mi více líbily než skleničky od přesnídávky. Dnes mi to přijde již úsměvné. V případě dóz hodně záleží na jejich typu. Existují papírové dózy s potiskem zvenku a uvnitř s hliníkovou vložkou, které jsou téměř hermetické. Velmi kvalitní jsou také celokovové dózy s dvěmi víčky (zde nutno podotknout, že vnitřní víčko někdy těsní tak dobře, že je až obtížné ho vyjmout). Na druhou stranu existují i dózy, které mají pouze jednoduché víčko, které zase netěsní skoro vůbec. Jednou jsem dokonce dostal i pěknou dózičku s odklápěcím víčkem. Tehdy mi ani nevadilo, že patent na odklápění je tak "dokonalý", že v místě uchycení víčka vytváří do dózy dvě díry velikosti přibližně čtyř milimetrů čtvereřních každá. Později tento problém vyřešilo odstranění patentu, neprůsvitný papír a izolepa. Zjistit, zda dóza těsní je velmi jednoduché. Vložte dózu naplněnou čajem do polyetylenového sáčku a ten uzavřete. Nechte stát pár dní. Pokud po otevření sáčku ucítíte vůni čaje tak dóza těsní špatně. Problematická je i kapacita dóz. Většina dóz se vyrábí na 100 gramů čaje a méně. To ale neznamená, že se do nich vejde 100 gramů každého čaje.  V případě velkolistých, nerolovaných čajů se do takové dózy vejde tak 50 gramů čaje, v případě čajů rolovaných klidně i 150 gramů. Dnes si již objednávám třeba i 500 gramů jednoho čaje a takové nmnožství se v jedné dóze skladuje velmi obtížně. Proto dnes na dózách oceňuji spíše hodnotu dekorativní než hodnotu skladovací.

Klasická jednovíčková dóza

Dobře těsnící kovová dóza s dvojitým uzávěrem

Dobře těsnící dóza s pákovým uzávěrem

4) Opakovaně uzavíratelné sáčky ("aluminizovaný plast" + možné další vrstvy)

Zde je nutné také zmínit, že ani v této kategorii není sáček jako sáček. V současné době se používají dva typy opakovaně uzavíretelných sáčků. Kvalitativně nesporně horší jsou sáčky z "aluminizovaného plastu". Tyto sáčky jsou z umělé hmoty, ve které jsou zataveny kousky hliníku. Velkým problémem těchto sáčků je to, že ačkoliv na první pohled vypadají jako ty kvalitnější, tak na rozdíl od nich propouštějí světlo. A to docela dost světla, což je závažným nedostatkem. Nejčastější verze těchto sáčků se skládá z jedné vrstvy aluminizovaného plastu a vrstvy papíru na bocích. Dno vrstvu papíru nemá. Subjektivním odhadnuto dno propouští 25 % světla, boky pak díky přidané papírové vrstvě 10 %. Tyto hodnoty nejsou příliš vysoké z hlediska matematického, ale z hlediska skladování čaje je považuji za alarmující. Jak tyto sáčky poznat? Za prvé se nekrabatí a nedrží tvar promáčklin jako sáčky s jednolitou vrstvou hliníku. Za druhé pokud se skrz ně podíváte ve tmě na bodový zdroj světla uvidíte jak prosvítají. Jak jednoduché. Na dlouhodobé skladování nedoporučuji.

Opakovaně uzavíratelné sáčky propouštějící světlo. Tento jejich nedostatek bohužel nejde nafotografovat. Na první pohled vypadají totožně jako ty kvalitnější.

5) Opakovaně uzavíratelné sáčky (plast-hliník-plast)
A máme tu vítěze. Alespoň podle mně. Dokonale ochrání jak před světlem, tak před vzduchem a vlhkostí. Většina prodejců je dnes využívá, takže je dostanete zadarmo k čaji. Znovuzavíratelný patent je velmi praktický a rychlý. Dají se dobře vymýt i od čajového prachu a poté znovu použít - je mi líto je vyhodit a navíc díky jejich vrstevnatému složení nejsou dnes recyklovány (je jich málo nato, aby se jejich recyklace ekonomicky vyplatila) a na skládce vydrží hodně dlouho. Jejich znovupoužitelnost mě hodněkrát zachránila, když jsem někomu chtěl dát na cestu vzorek čaje a nebyl jsem na toto připraven. Navíc se do větších vejde klidně i půl kila čaje. Mezi jejich nevýhody může patřit malá "fyzická odolnost" - tím myslím, že pokud si vám někdo omylem na sáček s čajem sedne, tak vám čaj nadrtí. To se ale snad moc často nestává. Dále je potřeva dávat pozor na poškození hliníkové vrstvy - hlavně v často namáhaných místech sáčku po nějaké době praskne. Po spotřebování čaje se podívejte sáčkem proti světlu. Pokud bude jako cedník, tak ho samozřejmě již nepoužívejte. Pokud s nimi ale zacházíte alespoň trochu opatrně, tak hliníková vrstva vydrží docela dlouho (2 či 3 roky). Zde si dovolím ještě upozornit, že je dobré kontrolovat, zda jste sáček opravudu uzavřeli. Občas se stane, že uzávěr do sebe nezapadne, i přesto, že "pohmatově" jste si jistí, že uzavření proběhlo úspěšně. Pro někoho jsou tyto sáčky taky málo ozdobné - to je pravda. Já upřednosťnuji ale raději jejich praktičnost a lepší ochranu čaje, než dekorativnost a proto jsou pro mě tyto sáčky na skladování čaje ideální.

Opakovaně uzavíratelné sáčky, které taky zná každý čajomil

Závěrem si dovolím zmínit, že jistě existuje mnoho dalších způsobů jak a v čem uchovávat čaj, ale výše uvedené jsou nejznámější a nejpoužívanější a každý začínající "čajař" si jimi pravděpodobně projde tak jako já. Sá  jsem zvědav, zda u "hliníkáčů" zůstanu, nebo se časem dostanu k něčemu novému. Nějaké myšlenky by byly, čas a pokusy ukáží, zda nejsou mylné.