Časosběr - aneb jak neskladovat čaj

Nejpřekvapivějším závěrem tohoto čajového pokusu pro mne bylo zjištění, že na čaji ponechaném až čtrnáct venku nebylo možné zpozorovat žádné změny. Toto zjištění bylo v rozporu s mým předpokladem. Dovolím si tvrdit, že je všeobecně známé, že jakýkoliv biologický materiál postupem času degraduje, čaj nevyjímaje. Otázkou zůstalo jak dlouho a za jakých podmínek je nutné ponechat čaj venku, aby bylo možné na vzhledu listu zpozorovat nějaké degenerační změny.

Tento překvapivý výsledek mohl být způsoben nebo ovlivněn několika faktory.

1) Použité čaje nebyly čerstvé ale přibližně půl roku staré. Většina látek nejnáchylnějších k degradaci mohla být již tímto procesem změněna. V lístcích pak zůstaly látky odolnější, u kterých za daných podmínek degradace neproběhla vůbec nebo alespoň natolik, aby byla okem viditelná.

2) Čtrnáct dní byla doba příliš krátká na vznik viditelných změn.

3) Zvolené čaje nebyly nejvhodnější. Díky tmavší barvě částečně zoxidovaných lístků bílé pivoňky mohly být ony změny na tomto čaji hůře zpozorovatelné, respektive tyto případné změny mohly být považovány za zoxidovanou část lístku. Do mírného žlutého odstínu laděný list Da Fangu mohl opět zakrýt hledané změny.

Každopádně rozpor mezi mým předpokladem a výsledkem čajového bádání mě donutil provést další čajový pokus. Za tímto účelem jsem v nové čajové sezóně zakoupil dvanáct gramů An Ji Bai Cha. Z mých zkušeností vím, že tento čaj stárne velmi rychle a na krásné zelené barvě jeho lístků by mělo být velmi snadné postřehnout jakoukoliv změnu. Dle informací od prodejce se ke mě čaj dostal necelé tři týdny po sklizni - obsah "náchylných látek" by tedy měl být vysoký. Dva gramy čaje byly ponechány venku 57 dní. Jako hlavní degenerační faktor označím přímý sluneční svit, který na čaj v některých dnech díky přelomu jara a léta, dopadal až sedm hodin denně. Pozadu určitě nezůstala ani vyšší teplota (slunce dokázalo čaj zahřát až na čtyřicet stupňů) a neomezený přístup vzduchu.

Původně jsem měl v plánu fotografovat čaj každé tři dny. Díky mé lenosti a zapomětlivosti byl počet "foto sezení" zredukován asi o třetinu. Díky měnícím se světelným podmínkám v kombinaci s mým fotoaparátem nebylo možné v několika dalších dnech pořídit kvalitní fotografie. Oproti původnímu plánu je počet zveřejněných fotografií poloviční. Naštěstí tento fakt neovlivnil vypovídající hodnotu tohoto pokusu.

A nyní již k oněm fotografiím. Kvůli lepšímu srovnání jsem spojil dvě fotografie dohromady. Vlevo je vždy fotografie čerstvého čaje označená jako T 0. Vpravo jsou poté fotografie čaje ponechaného venku označené jako T + číslo, které, překvapivě, udává kolik dní již byl čaj venku.

Srovnání první
Po čtyřech dnech nebylo možné zpozorovat na čaji jakoukoliv změnu. Zaměřím se zde proto na fotografii čaje čerstvého. Nelze si nevšimnout krásně syté, tmavě zelené, až "živé" barvy čajových lístků. Lístky samotné nejvyšší kvality, nelámané. Předpokládal jsem, že pokud bude možné nějakou změnu vzhledu čaje spatřit, bude to právě proměna barvy lístků.
 

Srovnání druhé
Další použitelnou fotografi se mi podařilo získat až jedenáctý den od zahájení čajového pokusu a ani po této době nebylo možné na lístcích vidět jakýkoliv rozdíl.

Srovnání třetí
Po dalších třech dnech jsem byl naštěstí při fotografování úspěšný. Relativně krátká doba uběhnuvší od předchozího srovnání byla současně dostatečná pro vznik první změny - úbytku či snad spíše vyblednutí zelené barvy. Toto vyblednutí je velmí mírné a proto se domnívám, že se mi podařilo zachytit degradační změny krátce po jejich vzniku. Lístky, kde je možné ono vyblednutí nejsnáze zpozorovat, jsou na fotografii zvýrazněny.

Srovnání čtvrté
Uběhly další dva týdny a úbytek zelené barvy je již velmi znatelný. Rozpad chlorofylu určitě není jediný proces, který v lístcích probíhá - k zachycení ostatních by ale bylo potřeba speciálního vybavení.















Srovnání páté
Po čtyřicetisedmi dnech venku z čaje téměř vymizela zelená barva - dominantní je nyní hnědá. Změna uspořádání lístků v levé části byla způsobena nechtěným drcnutím do nosného papíru v průběhu čajového pokusu.

Srovnání šesté
Za dalších deset dní byl čajový pokus ukončen. Nikoliv mnou, ale jinou osobou s dobrým úmyslem. Lístky byly mylně identifikovány jako rozmarýn a spolu s dalšími bylinkami, které se sušily opodál, uklizeny do skleniček. Naštěstí toto malé nedorozumnění vůbec nevadilo. List vpravo po padesáti sedmi dnech venku vypadá zcela "suše". Po "živosti" oné zelené barvy není ani památky. Když o tom tak přemýšlím, připomíná mi rok staré, v kůlně pozapomenuté seno. Na fotografii vpravo si lze také všimnout různého prachu, který se na nosném papíře za dobu trvání pokusu zachytil.

Otesterování
I přes nepěkný vzhled "venkovního čaje" jsem se odhodlal k jeho ochutnání a slepé srovnání s čajem, který byl 57 dní uskladněn lépe (viz bod 4 v tomto článku). Vylouhované lístky byly ochutnávajícím ukázány až poté, co řekli, který čaj je chutnější. Předpokládal jsem, že rozdíl v chuti bude stejně tak výrazný jako úbytek zelené barvy. Zmýlil jsem se. Žádný z ochutnávajích nezazanamenal na první usrknutí jakýkoliv rozdíl v chuti natož ve vůni. Odlišnost byla opravdu minimální, nakonec se ale všichni shodli, že je čaj vpravo (na fotografii níže) zaujal méně. Nikdo ale neřekl, že by mu čaj nechutnal a současně nikdo nenašel ta správná slova jak onu mírnou odlišnost v chuti popsat. Čaj vpravo jakoby postrádal doplňkové chutě na pozadí, které dotvářejí celek, ale nejsou jeho základem. Vylouhování listu zvýraznilo rozdíl ve vzhledu. List vpravo byl opravdu zcela "vyšisovaný".
Zajímavé je také zjištění, že ačkoliv jsem čerstvého čaje odměřil přesně dva gramy, tak po 57 dnech vážil tento samý čaj pouze 1,3 gramu. Skoro třetina hmotnosti lístků se někam "vypařila". Tento rozdíl je tak výrazný, že nepředpokládám, že by byl způsoben nepřesností digitální váhy, která byla "made in PRC".

Narozdíl od chuti a vůně byl rozdíl v barvě nálevů snadněji rozeznatelný.

Závěr
Výsledek tohoto pokusu doplňuje závěr předchozího. První mírné změny byly zaznamenány až po čtrnácti dnech. Čaj v předchozím bádání byl tedy "uklizen" dříve než se stačily změny objevit. V souladu s výsledkem předchozího pokusu tedy dále platí, že i poměrně krátké nevhodné uložení po chuťové stránce čaj výrazně znehodnotí a současně je velmi obtížné takovýto čaj v nevylouhovaném stavu rozpoznat. Změna v chuti se dostaví výrazně dříve než změna vzhledu. Bez dobré znalosti vzhledu co nejčerstvějšího čaje je obtížné rozeznat začínající změny, neboť tyto jsou zpočátku velmi mírné. Nebýt srovnávací fotografie vlevo, tak by vzhled čaje ještě i po 28 dnech venku mohl být s "klidným svědomím" považován za dobrý a naivně zakoupen jako "čerstvý".
Překvapilo nás, že rozdíl v chuti byl velmi mírný. Lze tedy předpokládat, že zelené barvivo (jehož změna byla nejvíce a jedině vidět) chuť zelených čajů pouze dotváří, ale není jejím základem.
Nakonec článku přidávám ještě jednu složenou fotografii. Jedná se o původní fotografii čerstvého čaje a zbytku téhož čaje, který byl téměř půl roku uložen lépe (opět viz bod 4 v tomto článku). Jak můžete vidět, tak ani mnohem vhodnější uložení čaje nezamezilo působení nepříznivých vlivů prostředí. Dokonce to vypadá, že lépe uložený čaj zestárl na stejnou úroveň jako ten "venku". Jen mu to trvalo třikrát déle a místo do světlé hnědozelené se vybarvil do tmavší okrovozelené.