První jarní čaj
Dnes již má,
v co dlouho snil,
zelená v bílé,
již jen pár chvil.
Vůně zlehka zaklepe,
život zazurčí,
jen chvíli zmatek,
pak vidí a cítí, určí.
Žlutavý východ slunce,
mlhou zakrytý,
chmýří v reji dovádí,
a prvá již se nestydí.
Zcela pohlcen,
záplavou vjemů,
souhra všeho,
teď jen jemu.
A cesta opět utíká.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář. Prosím vyvarujte se jakýchkoliv úrážlivých či jinak závadných komentářů. Takovéto komentáře so dovoluji upravit (vymazat nevhodná slova) nebo vůbec nezveřejnit - z tohoto důvodu se Váš komentář může zobrazit se zpožděním. Děkuji.