Bílý čaj (bái chá [báj čá], 白茶)
Bílý čaj je mým nejoblíbenějším. Odhaduji, že šedesát procent z celkového množství čaje, které za rok vypiji, tvoří bílý čaj, což je pozoruhodné uvědomíme-li si, že existují pouze čtyři tradiční čínské bílé čaje oproti desítkám či snad stovkám čajů z ostatních skupin. O bílém čaji existuje mnoho mýtů a i já jsem si v některých oblastech nebyl zcela jist, jak to skutečně je. Pro upřesnění nejasností jsem se rozhodl vypátrat co nejvíce informací o bílém čaji a následně je sepsat do článku.
Podotýkám, že některé informace o bílém čaji se ani v dnešní době nedohledávají snadno anebo naopak existuje více (zpravidla odlišných) úhlů pohledů. Pokud v článku naleznete nepřesnost nebo nebudete s něčím souhlasit, napište to, prosím, do komentáře. Pokusím se v dané oblasti hlouběji zapátrat a možná se nám tak společně podaří článek vylepšit. Pokud někdo máte o bílém čaji zajímavý zdroj, ze kterého jsem nečerpal, a chtěl byste se o něj podělit, budu vděčný.
Na internetu je ohromné množství článků o bílém čaji. Bohužel musím říci, že dle mého názoru, naprostá většina z nich obsahuje tolik nesmyslů, že je to až smutné. V budoucnu mám v plánu jeden takovýto článek rozebrat a napsat k němu komentář. Existence těchto chybných a matoucích článků byla dalším důvodem, proč jsem se pokusil vytvořit zápisek správnější.
Na internetu je ohromné množství článků o bílém čaji. Bohužel musím říci, že dle mého názoru, naprostá většina z nich obsahuje tolik nesmyslů, že je to až smutné. V budoucnu mám v plánu jeden takovýto článek rozebrat a napsat k němu komentář. Existence těchto chybných a matoucích článků byla dalším důvodem, proč jsem se pokusil vytvořit zápisek správnější.
Existuje mýtus, že bílý čaj je určen jeho barvou, neboli že musí vypadat bíle. Nečajomilová, či spíše z čajového pohledu laická, populace zná dobře čaj zelený, který je vzhledově opravdu zelený, a čaj černý (červený), jehož barva je tmavá, černá. Je tedy pochopitelné, že si většina lidí myslí, že bílý čaj musí být bílý. Toto je ale pravda pouze u nejvyšších tříd. Nižší třídy bílého čaje jsou zelenohnědé. Je nutné pochopit, že to co určuje bílý čaj není jeho vzhled ale jeho zpracování.
Pro přehlednost je následující článek rozdělen do několika částí:
1) zpracování,
2) historie,
3) zdraví prospěšnost,
4) definice a rozdělení bílého čaje dle mne,
5) bílé čaje na českém trhu,
6) bílý pchu-er?
7) královský, císařský bílý čaj?
Zpracování |
| Jsem přesvědčen, že Vám zde ukazuji pravé, tradičně zpracované bílé čaje. Určitě vidíte, že zdaleka nejsou "barevně bílé". Převládají hnědavé a zelené lístky a místy prosvítají světle šedé tipsy. |
1) zpracování,
2) historie,
3) zdraví prospěšnost,
4) definice a rozdělení bílého čaje dle mne,
5) bílé čaje na českém trhu,
6) bílý pchu-er?
7) královský, císařský bílý čaj?
 |
| Bílé čaje s vyšším obsahem tipsů vypadají světleji. Tvrdit, že jsou "vzhledově bílé" je, dle mého názoru, stále přehnané. |
Jak jsem psal již v tomto článku, čaj můžeme rozdělit do několika skupin - existují čaje zelené, bílé,
žluté, červené, polozelené a tmavé. Všechny tyto čaje jsou vyráběny z
jedné rostliny - rozdíly mezi výše uvedenými skupinami jsou způsobeny
odlišným zpracováním lístků. Výroba čaje se skládá z několika na sebe
navazujících kroků. Některé jsou pro všechny čaje společné (natrhání
lístků, sušení, balení apod.), jiné jsou specifické pouze pro některé
skupiny (pečení, napařování, lisování...). Bílý čaj lze popsat jako nejméně zpracovaný ze všech. Jeho výroba se skládá pouze z následujících tří kroků: sběr lístků - zavadání - dosušení a balení.
Zpracování tradičního bílého čaje samozřejmě začíná natrháním příslušných lístků. Lístky jsou poté rozprostřeny na bambusové rohože, velké ploché tácy či snad spíše síta ve velmi tenké (v podstatě jednolistové) vrstvě. Síta jsou poté obvykle umístěna ven a lístky se nechají přirozeně zavadat. Právě dlouhodobé přirozené zavadání je klíčový krok při zpracování bílého čaje. Při zavadání dochází v listu k biochemickým změnám, které označuji jako samovolná oxidace a právě tyto změny způsobují onen specifický chuťový profil bílého čaje. Při chybném provedení zavadání nelze výsledný čaj označit za bílý a ani tak nebude chutnat. Tradičně se lístky suší na slunci po dobu 36 až 72 hodin* (na noc jsou samozřejmě schovány, aby nedošlo k jejich zničení rosou). Pokud by lístky zavadaly příliš krátce, nestačily by se vytvořit chtěné senzorické látky a naopak pokud by zavadání trvalo příliš dlouho, vznikly by jiné a již nechtěné senzorické látky. K urychlení procesu může farmář umístit lístky na slunce a naopak ke zpomalení je může dát do stinné vzdušné místnosti. Po přirozeném doschnutí lístků (v závěru je možné i šetrné mechanické dosušení) mohou být lístky protřízeny. Pak následuje již jen balení hotového bílého čaje. Nic víc v tom není.
Při zavadání a následném dosušení dochází ke zvýraznění jemných chloupků pokrývajících tips (nerozvinutý, vrcholový listový pupen) jejich zesvětlením. Bílý čaj pouze z tipsů má proto světle šedou barvu skrz kterou prosvítá bledě zelená.
Jak jsem již jednou zmínil, zcela zásadním krokem při zpracování bílého čaje je tradičně provedené dlouhodobé zavadání. Tento krok nesmí při zpracování bílého čaje nikdy chybět.
Samozřejmě i při zpracování bílého čaje je možné narazit na výjimky (stručně uvedeny na konci článku). Tyto výjimky mají společné jednou věc. Vždy se jedná o přidání určitého kroku při zpracování čaje, nikoliv o jeho vynechání.
 | |||
| Zavadání bílého čaje - tenká vrstva lístků na bambusovém sítu. Zkušenější se jistě pozastaví nad skutečností, že list jen na bílý čaj mnohem větší než by měl být. Na fotografii je ve skutečnosti zavadání oolongu - je to ale jediná fotografie ohledně zavadání, ke které mám zapůjčený copyright a navíc zavadání je u všech čajů poměrně obdobné a je tedy možné tuto fotografii využít ke znázornění zavadání právě bílého čaje. Fotografie použita na základě písemného souhlasu Tea Guardian. Photo use with written permission by Tea Guardian. |
Zpracování třebas Bílé pivoňky se mírně liší od Stříbrných jehliček. Pokud bude čas, chuť a dostatek zdrojů, pokusím se tyto odlišnosti popsat někdy v budoucnu u jednotlivých čajů.
V části o zpracování bílého čaje se zmíním o dalším mýtu. Několikrát jsem zaslechl nebo přečetl, že se bílý čaj pěstuje na zastíněných plantážích aby měl méně chlorofylu a byl světlejší, bělejší. Je pravdou, že na mnoha plantážích byly záměrně vysazeny stromy, které čajovým keřům stíní. Nejedná se ovšem o hustý les :-). Množství stromů je takové, aby čajové keře měly dostatek rozptýleného světla pro dobrý růst. Zjednodušeně řečeno, rostliny na nedostatek přímého světla reagují tvorbou dalšího chlorofylu aby jeho nadbytkem vyvážily pokles slunečního záření. Čajovník rostoucí ve stínu stromu nebude mít méně chlorofylu než čajovník rostoucí volně ale naopak více! Nechápu, kdo mohl takhle hloupý mýtus vymyslet a už vůbec nechápu, jak mu může tolik lidí věřit.
Historie
Název "bílý čaj", lze vysledovat do období dynastie Tchang (sedmé až počátek desátého století). Tchangové naprostou většinu čaje zpracovávali lisováním do koláčů. Čaj zpracovaný pouze z tipsů se tehdy označoval jako bílý. Samotný čaj se poté připravoval vařením (skutečně vařením, nikoliv jen zalitím vroucí vodou) odlomeného a lehce podrceného kusu koláče v mírně osolené vodě. Klasická kniha o čaji, kterou napsal v druhé polovině osmého století Lu Jü, je vynikajícím zdrojem informací o čaji tohoto období. S dnešními bílými čaji mají tchangské bílé čaje společné pouze jméno, zpracováním se jednalo o čaj zcela odlišný.
Za vlády nové dynastie (Sungové od druhé poloviny desátého do druhé poloviny třináctého století) došlo k významným změnám v přípravě čaje. Lístky se nejdříve rozdrtily na prach, který se poté v horké vodě rozšlehal do čajové pěny. Z tohoto způsobu přípravy později vznikl japonský čajový obřad. Jako bílý čaj byl opět označován ten, který byl zpracován pouze s tipsů. Lístky se ale co nejdříve po sklizni napařovaly - zpracováním se tedy tyto čaje blížily spíše čaji zelenému. Císař Chuej-cung napsal na začátku dvanáctého století spis Pojednání o čaji, který prý velmi dobře popisuje všechny oblasti sungského čaje ale který bohužel nemohu sehnat. Značná část čaje pro císařský dvůr pocházela z provincie Fu-ťien. Zde spatřuji další mírnou podobnost s dnešními bílými čaji. Dvě severní podoblasti této province, Fu Ding a Zheng He, dnes tvoří jádro produkce tradičních bílých čajů.
Na konci čtrnáctého století, za vlády dynastie Ming, byl přijat předpis určující, že císařskému dvoru mohou být darovány pouze sypané čaje. Toto nařízení zapříčinilo rozmach zpracování lístků do této podoby. Samotný nápoj se poté připravoval zalitím lístků horkou vodou, která předtím prošla varem. Jako bílé byly opět označovány čaje zpracované pouze z tipsů.
Na konci osmnáctého století za dynastie Čching se poprvé objevily bílé čaje zpracované "současným" způsobem, tedy dlouhodobým zavadáním. Této dynastii také vděčíme za vynález gaiwanu tak, jak ho známe dnes. Postupně od druhé poloviny devatenáctého století se pro výrobu bílých čajů začaly používat kultivary, ze kterých ze vyrábí dodnes. "Dnešní" Stříbrné jehličky vznikly na konci devatenáctého století. Bílá pivoňka se na trhu objevila o trochu později, v roce 1922.
Zdraví prospěšnost
Dá se říci, že v současnosti bílý čaj zažívá jakýsi "boom". Velmi časté jsou reklamy prosazující zdraví prospěšnost bílého čaje, protože prý obsahuje až několikanásobně více antioxidantů než čaj zelený. K reklamám jsem spíše kritický a ani tyto nejsou výjimkou. Většina obchodů má nyní v nabídce líbivé krabičky sáčkového bílého čaje a to jak ve formě různě ovoněných nebo ochucených směcí tak i jako čistý bílý čaj. Nezřídka se také setkávám s různými kosmetickými přípravky s obsahem bílého čaje. Nikdy jsem si nevybíral čaj podle obsahu antioxidantů ale již delší dobu mne zajímalo jak to s jejich obsahem v bílém čaji doopravdy je.
Několik lidí se mě také ptalo na můj názor na následující úvahu. Vždy se tvrdilo, že nejvíce antioxidantů obsahuje čaj zelený a naopak nejméně čaj černý. Černé čaje jsou plně oxidované a právě oxidací je většina antioxidantů změněna na látky jiné, které již nejsou tak zdraví prospěšné ale zato způsobují typickou chuť černého čaje. Bílý čaj je částečně oxidovaný (i když jen lehce, obvykle se udává od pěti do patnácti procent). Neměl by tedy v bílém čaji být obsah antioxidantů nižší v závislosti na míře jeho oxidace?
K ujasnění této otázky jsem využil pomoci a nechal si na Web of Science vyhledat vědecké studie zabývající se složením bílého a zeleného čaje. Při psaní jsem se snažil vycházet ze studií, které vypadaly "ekonomicky nezatížené". Dále jsem chtěl čerpat hlavně ze studií, které uváděly názvy zkoumaných čajů. Takovouto studii jsem ale nalezl pouze jednu!** Ostaní studie uváděly čaje pouze jako "zelený jedna až šest" a tudíž nešlo zjistit, zda zkoumaly supermarketový Earl Grey nebo třeba tradiční Dračí studnu. Dále jsem zjistil, že vědci nerozumí čaji. Různě zkomolené názvy čajů mi příjemně zpestřili čtení nudných studií. Například jsem se ale v úvodu jedné studie dozvěděl, že druhý krok při zpracování bílého čaje je "částečné napaření"! Dále mne šokovalo, že v jednom případě byl An Ji Bai Cha*** analyzován ve skupině bílých čajů! Podobných nepřesností by šlo jistě nalézt více - to ale není cílem tohoto článku.
A nyní k tomu, co jsem z oněch studií vyčetl. Taky jste si mysleli, že se pod pojmem antioxidanty bude skrývat pár zázračných molekul? Některé studie zkoumaly obsah až padesáti rozdílných molekul s různou antioxidační aktivitou. Většina z nich sice byla odvozena od několika základních látek, ale i tak se jedná o poměrně širokou skupinu.
 |
| Zpracování bílého čaje dle studie: Antioxidant capacity of different types of tea products. Nevím co si mám představit pod pojmem "částečné" napaření, ale faktem je, že tradiční bílý čaj není před zavadáním jakkoliv tepelně zpracováván a tedy ani napařován. |
Za zajímavé považuji zjištění, že obsah naprosté většiny antioxidantů v zeleném a bílém čaji byl srovnatelný. Větší rozdíly jsem nalezl pouze u sedmi látek. U pěti z nich to bylo ve prospěch bílého čaje. Šest látek s největšími rozdíly bylo spojeno s kyselinou gallovou (respektive se jednalo přímo o tuto kyselinu a pět od ní odvozených látek). Obsah pěti těchto "gallových" látek byl vyšší v bílém čaji.
Následující odstavec berte, prosím, jen jako moji úvahu, kterou si vysvětluji ony rozdíly v obsahu antioxidantů. Kyselina gallová se v čajových lístcích vyskytuje buď volně a nebo vázaně v taninech (třísloviny). Z taninů je ji možné uvolnit hydrolýzou. Předpokládejme, že utrhnutím čajového lístku dojde k "zmatku v jeho metabolismu" - přestane fungovat řízení jeho vnitřního prostředí. Dále víme, že v bílých čajích se nedeaktivují enzymy a tyto jsou při zavadání dále činné. Je tedy možné, že příslušná hydroláza štěpí taniny a uvolňuje z nich kyselinu gallovou. Tato může dále reagovat s dalšími látkami a tím zapříčinit vyšší výskyt "gallových" látek v bílém čaji. Jenže i zde jsem nalezl výjimku. Jednoho antioxidantu (epigallokatechinu) je naopak přibližně dvaapůlkrát více v zeleném čaji. Jenže jednou z pěti látek, kterých je v bílém čaji více je epigallokatechin 3-O-gallát, neboli sloučenina epigallokatechinu a kyseliny gallové. Je tedy možné, že v lístcích bílého čaje působí další enzym, který umožňuje vznik této sloučeniny a to vysvětluje, proč je jejího substrátu (epigallokatechinu) v bílém čaji méně - byl použit na "výrobu" jiného antioxidantu. Vím, že selský rozum v biochemii "není vítán" a možná jsem vymyslel úplnou hloupost, ale "tak nějak mi to zapadá dohromady". I kdyby skutečnost byla jiná, než jsem zde načtrnul, tak si myslím, že nejsem daleko od pravdy, když předpokládám, že právě enzymy činné při zavadání jsou původcem vyššího obsahu antioxidantů v bílém čaji.
Dále byl často srovnáván obsah purinových alkaloidů (kofein, theobromin, theofyllin) v zeleném, bílém a zeleném pchu-eru****. Purinové alkaloidy jsou látky, které "pozitivně stimulují centrální nervový systém" (oddalují pocit únavy, zlepšují myšlení, koncentraci apod.). Theobromin a theofyllin jsou pouze slabší verze kofeinu. Těchto látek je v bílém čaji o 31 % více než v čaji zeleném a o 42 % více než v zeleném pchu-eru.
Celkově byl v bílém čaji naměřen o 11 % vyšší obsah antioxidantů oproti čaji zelenému. Několikanásobně vyšší obsah (dle některých reklam) se tedy nekoná.
Na závěr považuji za nutné zmínit, že i v případě antioxidantů v čaji jsem se setkal s klasickým nešvarem vědeckých studií. Neboli jedna studie zjistila že obsah antioxidantů je v bílém čaji o 11 % vyšší a druhá Vám tvrdí, že tento obsah je naopak o 50 % vyšší v čaji zeleném. A pak máte další studie, které tvrdí něco mezi tím. Ještě jednou zmíním, že jsem nejvíce čerpal ze studie, která analyzovala nejvyšší počet látek a u které byly jmenovitě uvedeny analyzované čaje*****. Rozdíly ve výsledcích mohou být způsobeny i tím, že některé studie měřily koncentraci antioxidantů ve speciálních roztocích, některé v nálevu louhovaném pět minut a jiné třeba zase jako součet tří nálevu po jedné minutě. Dále lze předpokládat rozdíly i na základě toho, zda byl analyzován bílý čaj, který skutečně prošel dlouhodobým zavadáním a nebo bílý čaj nového typu, kde je tento krok zkrácen - to se ale bohužel pouze z názvu čaje nedozvíme. Výsledky studíí jsou vždy průměrem několika čajů, nelze tedy říci, že všechny zelené čaje mají méně antioxidantů než jakýkoliv bílý. Vyjímkou je například matcha, která, v závislosti na zpracování listu, má obsah antioxidantů velmi vysoký******.
Definice a rozdělení bílého čaje (dle mne)
Následující odstavec berte, prosím, jen jako moji úvahu, kterou si vysvětluji ony rozdíly v obsahu antioxidantů. Kyselina gallová se v čajových lístcích vyskytuje buď volně a nebo vázaně v taninech (třísloviny). Z taninů je ji možné uvolnit hydrolýzou. Předpokládejme, že utrhnutím čajového lístku dojde k "zmatku v jeho metabolismu" - přestane fungovat řízení jeho vnitřního prostředí. Dále víme, že v bílých čajích se nedeaktivují enzymy a tyto jsou při zavadání dále činné. Je tedy možné, že příslušná hydroláza štěpí taniny a uvolňuje z nich kyselinu gallovou. Tato může dále reagovat s dalšími látkami a tím zapříčinit vyšší výskyt "gallových" látek v bílém čaji. Jenže i zde jsem nalezl výjimku. Jednoho antioxidantu (epigallokatechinu) je naopak přibližně dvaapůlkrát více v zeleném čaji. Jenže jednou z pěti látek, kterých je v bílém čaji více je epigallokatechin 3-O-gallát, neboli sloučenina epigallokatechinu a kyseliny gallové. Je tedy možné, že v lístcích bílého čaje působí další enzym, který umožňuje vznik této sloučeniny a to vysvětluje, proč je jejího substrátu (epigallokatechinu) v bílém čaji méně - byl použit na "výrobu" jiného antioxidantu. Vím, že selský rozum v biochemii "není vítán" a možná jsem vymyslel úplnou hloupost, ale "tak nějak mi to zapadá dohromady". I kdyby skutečnost byla jiná, než jsem zde načtrnul, tak si myslím, že nejsem daleko od pravdy, když předpokládám, že právě enzymy činné při zavadání jsou původcem vyššího obsahu antioxidantů v bílém čaji.
Dále byl často srovnáván obsah purinových alkaloidů (kofein, theobromin, theofyllin) v zeleném, bílém a zeleném pchu-eru****. Purinové alkaloidy jsou látky, které "pozitivně stimulují centrální nervový systém" (oddalují pocit únavy, zlepšují myšlení, koncentraci apod.). Theobromin a theofyllin jsou pouze slabší verze kofeinu. Těchto látek je v bílém čaji o 31 % více než v čaji zeleném a o 42 % více než v zeleném pchu-eru.
Celkově byl v bílém čaji naměřen o 11 % vyšší obsah antioxidantů oproti čaji zelenému. Několikanásobně vyšší obsah (dle některých reklam) se tedy nekoná.
Na závěr považuji za nutné zmínit, že i v případě antioxidantů v čaji jsem se setkal s klasickým nešvarem vědeckých studií. Neboli jedna studie zjistila že obsah antioxidantů je v bílém čaji o 11 % vyšší a druhá Vám tvrdí, že tento obsah je naopak o 50 % vyšší v čaji zeleném. A pak máte další studie, které tvrdí něco mezi tím. Ještě jednou zmíním, že jsem nejvíce čerpal ze studie, která analyzovala nejvyšší počet látek a u které byly jmenovitě uvedeny analyzované čaje*****. Rozdíly ve výsledcích mohou být způsobeny i tím, že některé studie měřily koncentraci antioxidantů ve speciálních roztocích, některé v nálevu louhovaném pět minut a jiné třeba zase jako součet tří nálevu po jedné minutě. Dále lze předpokládat rozdíly i na základě toho, zda byl analyzován bílý čaj, který skutečně prošel dlouhodobým zavadáním a nebo bílý čaj nového typu, kde je tento krok zkrácen - to se ale bohužel pouze z názvu čaje nedozvíme. Výsledky studíí jsou vždy průměrem několika čajů, nelze tedy říci, že všechny zelené čaje mají méně antioxidantů než jakýkoliv bílý. Vyjímkou je například matcha, která, v závislosti na zpracování listu, má obsah antioxidantů velmi vysoký******.
 |
| Je libo krabičkový bílý čaj? Nebo zelený ochucený čaj prodávaný jako bílý? V supermarketu je vše možné! A podívejte na tu meditující dívku nebo čajový výhonek balancující na zvlněné hladině a směřující k nápisu přirodní antioxidanty. Prostě paráda! Taky se Vám sbíhají sliny? |
Rozlišuji tři podskupiny bílého čaje:
1) tradiční čínské,
2) tradiční čínské s krokem zpracování navíc,
3) ostatní.
Do tradičních čínských bílých čajů řadím pouze tyto čtyři náskledující v sestupném pořadí dle kvality:
- Yin Zhen (Stříbrné jehličky) - pouze tips,
- Pai Mu Tan (Bílá Pivoňka) - tips až dva nejbližší lístky,
- Show Mei (Tribute Eyebrow, Obočí pocty někdy též moudrosti) - tips až tři nejbližší lístky,
- Gong Mei (Longevity Eyebrow, Obočí dlouhověkosti) - až první čtyři lístky bez tipsu, dalo by se téměř říci, že se již spíš jedná o odpad po zpracování kvalitnějších bílých čajů.
Tyto čtyři čaje považuji za tradiční čínské bílé pokud:
a) jsou vypěstovány v příslušné oblasti,
b) vypěstovány z příslušného kultivaru,
c) tradičně zpracovány (natrhání, dlouhodobé zavadání, usušení).
Příslušné oblasti, příslušné kultivary a zpracování se pokusím v budoucnu rozepsat u jednotlivých čajů - pro každý čaj jsou tato kritéria trochu odlišná, někdy i nejednoznačná.
1) tradiční čínské,
2) tradiční čínské s krokem zpracování navíc,
3) ostatní.
Do tradičních čínských bílých čajů řadím pouze tyto čtyři náskledující v sestupném pořadí dle kvality:
- Yin Zhen (Stříbrné jehličky) - pouze tips,
- Pai Mu Tan (Bílá Pivoňka) - tips až dva nejbližší lístky,
- Show Mei (Tribute Eyebrow, Obočí pocty někdy též moudrosti) - tips až tři nejbližší lístky,
- Gong Mei (Longevity Eyebrow, Obočí dlouhověkosti) - až první čtyři lístky bez tipsu, dalo by se téměř říci, že se již spíš jedná o odpad po zpracování kvalitnějších bílých čajů.
Tyto čtyři čaje považuji za tradiční čínské bílé pokud:
a) jsou vypěstovány v příslušné oblasti,
b) vypěstovány z příslušného kultivaru,
c) tradičně zpracovány (natrhání, dlouhodobé zavadání, usušení).
Příslušné oblasti, příslušné kultivary a zpracování se pokusím v budoucnu rozepsat u jednotlivých čajů - pro každý čaj jsou tato kritéria trochu odlišná, někdy i nejednoznačná.
Tradiční čínské bílé čaje s krokem zpracování navíc.
Občas (spíše velmi zřídka) se na evropském trhu objeví bílý čaj, který splňuje všechny tři výše uvedené body, ale při zpracování je přidán krok navíc (rolování, pečení, zrání). Tento krok navíc obvykle zcela nezmění chuť daného čaje ale může zdůraznit určitou složku chuti při zachování typické chuťové linky bílého čaje. Zatím jsem se setkal pouze s následujícími čaji tohoto typu:
- Pai Mu Tan ovoněný jasmínem,
- zrající (matured) Pai Mu Tan,
- Ye Sheng Bai Cha (v překladu divoký bílý čaj) - přidán krok mírného rolování a pečení na dřevěném uhlí.
Nevím, zda do tohoto kroku řadit tzv. bílé pchu-ery. Pokud by tipsy před slisováním prošly dlouhodobým zavadáním a současně pokud by listy obsahovaly mikroorganismy potřebné pro proces pchu-erového zrání, tak by takovýto čaj bylo možné považovat za bílý pchu-er. Problémem je, že jsem nikdy nedohledal, zda jsou tyto dvě podmínky někdy splněny. Prodejce vždy uvádí ale pouze "bílý pchu-er". Není jasné, zda slovem bílý poukazuje na způsob zpracování nebo pouze na složení čaje jen z tipsů jako tomu bylo za dynastie Tchang a Sung.
Do ostatních řadím všechny zbylé bílé čaje.
U těchto čajů je problematické hovořit o tradičním kultivaru nebo tradiční pěstební oblasti, neboť (ve srovnání s tradičními) se jedná o čaje nové. Při pohledu na tyto čaje považuji za zcela zásadní skutečnost, zda při jejich výrově bylo dodrženo dlouhodobé zavadání. Pokud toto bylo dodrženo a výrobce uvede alespoň z jakého kultivaru a z jaké oblasti čaj pochází tak takovýto čaj považuji za bílý. Pokud není dodrženo ani dlouhodobé zavadání tak já osobně takovýto čaj již nepovažuji za bílý. Zatím jsem se setkal s:
1) čínskými bílými čaji tzv. nového typu - nejznámější je asi Bai Xue Long,
2) indickými bílými čaji,
3) gruzijskými bílými čaji.
4) a jistě existují i další.
Nutno dodat, že chuťový profil těchto čajů je obvykle velmi vzdálený od chuti tradičních bílých čajů. Například čínské bílé čaje nového typu mne vůbec neoslovily (chuť plochá, nevýrazná) a působily na mne dojmem, že jsou zpracovány spíše na vzhled než na chuť. Na druhou stranu indické bílé čaje jsou chuťově zcela odlišné od čínských tradičních ale přesto nebo právě proto, že se je nesnaží napodobit, v chuti poměrně zajímavé.
Bílé čaje na českém trhu
V Čechách existuje spousta čajoven a snad ještě více čajových e-shopů a naprostá většina v nich má v nabídce bílé čaje. Okusit všechny je téměř nemožné. Mnoho z těchto podniků ale čaje pouze přeprodává, přímých dovozců je výrazně méně. Pokud si někdo chce udělat přehled o nabízených bílých čajích, není nic jednoduššího než identifikovat tyto dovozce a nakoupit od nich vzorky. Jeden z méně přesných ale nejjednodušších způsobů určení přímých dovozců je navštívení nějakého čajového portálu nebo fóra a následné vyhledání prodejců s nejvíce příspěvky a samozřejmě i spory a hádkami. Každý významnější dovozce má kupu zastánců a odpůrců a ti většinou na těch ostatních nenechají niť suchou.
Běžně je možné zakoupit Stříbrné jehličky, Bílou pivoňku a Obočí dlouhověkosti. Čtvrtý tradiční bílý čaj Gong Mei se zde téměř neprodává.
Dovolím si zde krátce shrnout mé zkušenosti. Asi jako u každého jiného zboží, tak i v případě bílého čaje je možné koupit nízkou kvalitu za hodně peněz, kvalitní čaj za "pár šupů" a pak spoustu čajů mezi tím. Velmi zřídka je možno narazit (já osobně dvakrát za 5 let) na čaj, který je pojmenován jako bílý ale zpracován jako zelený - neboli například na zelenou variantu Stříbrných jehliček. Dále mám spíše špatnou zkušenost s čaji s hezkými názvy (královský, císařský, superior a někdy i Ji Pin) - přijde mi, jako kdyby měl hezký název zakrýt nedostatky čaje ve stylu: "No do prkýnka, vžďyť je to královská třída, tak to přece musí chutnat dobře." Velmi často je možno narazit na "bílý" čaj u kterého bylo dlouhodobé zavadání nahrazeno rychlejším mechanickým sušením při vyšší teplotě. Podle vzhledu listu je velmi obtížné takovýto čaj poznat, vše prozradí až chuť. U takto ošizených čajů je velmi plochá, bez těla a již u třetího nálevu máte pocit, že pijete obarvenou vodu.
Při nákupu jakéhokoliv čaje buďtě trochu paranoidní. Nevěřte prodejci a jeho příběhům :-). Kupte vzorek, najděte si na internetu jak má čaj vypadat a jak má být zpracován, prozkoumejte zakoupený list a pak proveďtě slepou testerovou zkoušku. Slepá zkouška není zatížena předsudky k jednotlivým prodejcům a mnohdy se nad jejími výsledky pozastavíte a lecčemu přiučíte.
Bílý pchu-er?
Je možno o takzvaných bílých pchu-erech hovořit jako o bílém čaji? Pokud by tipsy před slisováním prošly dlouhodobým zavadáním a současně pokud by listy obsahovaly mikroorganismy potřebné pro proces pchu-erového zrání, tak by takovýto čaj bylo možné považovat za bílý pchu-er. Problémem je, že jsem nikdy nedohledal, zda jsou tyto dvě podmínky někdy splněny. Prodejce vždy uvádí pouze "bílý pchu-er". Není jasné, zda slovem bílý poukazuje na způsob zpracování zavadáním nebo pouze na složení čaje jen z tipsů jako tomu bylo za dynastie Tchang a Sung. Myslím si, že se bude spíše jednat o druhou možnost, tedy o pchu-er lisovaný pouze z tipsů a v takovémto případě se opravdu nejedná o bílý čaj.
Královský, císařský bílý čaj?
Na závěr si dovolím jedno zamyšlení ohledně označování bílého čaje. Nezřídka je v názvu použito slovo královský, císařský popřípadě anglická alternativa king, imperial. Pokud by prodejce tímto označoval pouze kvalitativní třídy čaje, tak je to v pořádku. Uvedu vzestupný příklad na Bílé pivoňce.
1) žebrácká Bílá pivoňka
2) sedlácká Bílá pivoňka,
3) šlechtická Bílá pivoňka
4) královská Bílá pivoňka. A tímto značením by nám prodejce chtěl říct pouze to, že žebrácký čaj je nejhorší a královský nejlepší.
To co já vnímám jako problém je skutečnost, že mnohy prodejce označením královský, císařský poukazuje na to, že se jedná o čaj, který byl kdysi určen pouze pro císaře a tedy, že dnes pijeme něco, co bylo dříve pro běžného člověka naprosto nedostupné. Jenže to je poměrně zavádějící výklad. Jak vyplývá z odstavce historie, tak bílé čaje, které mohli pít dávní císaři (Tchang, Sung, Ming), byli naprosto odlišné od těch dnešních. Spojování těchto dynastií s dnešními bílými čaji považuji za nesprávné a matoucí. Ke konci čínského císařství mohl být císařskému dvoru skutečně darován dnešní bílý čaj a to jmenovitě Stříbrné jehličky. Uvádí se, že tento čaj vznikl kolem roku 1890. Čínské císařství trvalo do roku 1912 a proto opravdu mohl císař Stříbrné jehličky dostat. Jenže čínské císařství existovalo přes 2 000 let! Nelíbí se mi využívání pouze kratičké a konečné části tohoto období k ospravedlnění tvrzení, že dnes pijeme to, co kdysi císaři. V případě Bílé pivoňky je to ještě jednoznačnější. Tento čaj byl poprvé vyroben v roce 1922, tedy deset let po pádu císařství, a proto opravdu nemohl býr určen jako výhradní dar pro císařský dvůr! Jestli Vám někdo bude tvrdit opak, tak si pravděpodobně libuje ve vyprávění pohádek...
Děkuji za přečtení.
* - je zajímavé, že na nejdůležitějším kroku zpracování, tedy na délce dlouhodobého zavadání, se různé zdroje nemohou shodnout. Je možné se dočíst, že je dostačující 12 až 24 hodin nebo třeba, že délka zavadání nesmí být kratší 48 hodin a pak názory někde mezi těmito dvěma. Sám sebe řadím k tradičnímu proudu a přikláním se k délce zavadání u horní hranice, tedy u 72 hodin.
** - studie, ze které jsem nejvíce čerpal, zkoumala obsah látek ve vzorku připraveném smísením nadrceného čaje s rozpouštědlem (methanol a voda v poměru 60:40), nikoliv tedy v "uvařeném" nápoji
*** - ve studii nebyl uveden přímo An Ji Bai Cha, ale čaj s názvem Ji An White Tea. Tento název jsem konzultoval s vícero lidmi se slušnou znalostí čajů, ale nikdo ho neznal. Google při pokusu vyhledat tento čaj také nebyl úspěšný a jako alternativu nabízel právě An Ji Bai Cha. Shodli jsme se na tom, že se pravděpodobně jednalo skutečně o zkomolený název tohoto zeleného čaje. S menší pravděpodobností se může jednat o nějaký málo známý bílý čaj nového typu.
**** - předpokládám, že označením zelený pchu-er mysleli sheng pchu-er.
***** - pět zelených pchu-erů pod těmito názvy (1) Holy mountain trading company - green tibetan mushroom pu-erh, 2) Anjing, Sheng Tai Qing Raw Pu’er, 3) Ba Jiao Ting, 4) Bulang Shan, 5) Guang Yao Hao), pět zelených čajů pod těmito názvy (1)Jiming Gong Tea, Sixth Grade, Chengkou, Chongqing City, 2) Mingqian green tea, Sichuan Province, 3) China Zhu Tea, 4) Japanese green tea, 5) Japanese Sencha), a pět bílých čajů pojmenovaných takto (1) Adagio tea, white leaf tea, silver needle, 2) Adagio tea, white leaf tea, snowbud, 3) Adagio tea, white leaf tea, white symphony, 4) Adagio teas, white leaf tea, white peony, 5) Ji’an white tea). Zní to jako "supermarketový výběr" ale studii s lepšími čaji jsem nenalezl.
****** - Při zpracování matchy se odstraňuje řapík a listová žilnatina, aby výsledný práškový čaj byl co nejjemnější. Shodou okolností řapík a žilnatina obsahují méně antioxidantů než zbytek listu a proto odstraněním těchto částí dochází ke zvýšení obsahu těchto látek ve výsledném práškovém čaji.
Zdroje:
1) The Leaf - Tea and Tao Magazine, Issue 2, Oxidation and Fermentation in Tea Manufacture, Robert J. Heiss (http://the-leaf.org/The_Leaf/Home.html), 2) Příběh čaje, Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi, Argo 2002, ISBN 80-7203-447-2,
3) Babelcarp: a Chinese Tea Lexicon,
Občas (spíše velmi zřídka) se na evropském trhu objeví bílý čaj, který splňuje všechny tři výše uvedené body, ale při zpracování je přidán krok navíc (rolování, pečení, zrání). Tento krok navíc obvykle zcela nezmění chuť daného čaje ale může zdůraznit určitou složku chuti při zachování typické chuťové linky bílého čaje. Zatím jsem se setkal pouze s následujícími čaji tohoto typu:
- Pai Mu Tan ovoněný jasmínem,
- zrající (matured) Pai Mu Tan,
- Ye Sheng Bai Cha (v překladu divoký bílý čaj) - přidán krok mírného rolování a pečení na dřevěném uhlí.
Nevím, zda do tohoto kroku řadit tzv. bílé pchu-ery. Pokud by tipsy před slisováním prošly dlouhodobým zavadáním a současně pokud by listy obsahovaly mikroorganismy potřebné pro proces pchu-erového zrání, tak by takovýto čaj bylo možné považovat za bílý pchu-er. Problémem je, že jsem nikdy nedohledal, zda jsou tyto dvě podmínky někdy splněny. Prodejce vždy uvádí ale pouze "bílý pchu-er". Není jasné, zda slovem bílý poukazuje na způsob zpracování nebo pouze na složení čaje jen z tipsů jako tomu bylo za dynastie Tchang a Sung.
Do ostatních řadím všechny zbylé bílé čaje.
U těchto čajů je problematické hovořit o tradičním kultivaru nebo tradiční pěstební oblasti, neboť (ve srovnání s tradičními) se jedná o čaje nové. Při pohledu na tyto čaje považuji za zcela zásadní skutečnost, zda při jejich výrově bylo dodrženo dlouhodobé zavadání. Pokud toto bylo dodrženo a výrobce uvede alespoň z jakého kultivaru a z jaké oblasti čaj pochází tak takovýto čaj považuji za bílý. Pokud není dodrženo ani dlouhodobé zavadání tak já osobně takovýto čaj již nepovažuji za bílý. Zatím jsem se setkal s:
1) čínskými bílými čaji tzv. nového typu - nejznámější je asi Bai Xue Long,
2) indickými bílými čaji,
3) gruzijskými bílými čaji.
4) a jistě existují i další.
Nutno dodat, že chuťový profil těchto čajů je obvykle velmi vzdálený od chuti tradičních bílých čajů. Například čínské bílé čaje nového typu mne vůbec neoslovily (chuť plochá, nevýrazná) a působily na mne dojmem, že jsou zpracovány spíše na vzhled než na chuť. Na druhou stranu indické bílé čaje jsou chuťově zcela odlišné od čínských tradičních ale přesto nebo právě proto, že se je nesnaží napodobit, v chuti poměrně zajímavé.
Bílé čaje na českém trhu
V Čechách existuje spousta čajoven a snad ještě více čajových e-shopů a naprostá většina v nich má v nabídce bílé čaje. Okusit všechny je téměř nemožné. Mnoho z těchto podniků ale čaje pouze přeprodává, přímých dovozců je výrazně méně. Pokud si někdo chce udělat přehled o nabízených bílých čajích, není nic jednoduššího než identifikovat tyto dovozce a nakoupit od nich vzorky. Jeden z méně přesných ale nejjednodušších způsobů určení přímých dovozců je navštívení nějakého čajového portálu nebo fóra a následné vyhledání prodejců s nejvíce příspěvky a samozřejmě i spory a hádkami. Každý významnější dovozce má kupu zastánců a odpůrců a ti většinou na těch ostatních nenechají niť suchou.
Běžně je možné zakoupit Stříbrné jehličky, Bílou pivoňku a Obočí dlouhověkosti. Čtvrtý tradiční bílý čaj Gong Mei se zde téměř neprodává.
Dovolím si zde krátce shrnout mé zkušenosti. Asi jako u každého jiného zboží, tak i v případě bílého čaje je možné koupit nízkou kvalitu za hodně peněz, kvalitní čaj za "pár šupů" a pak spoustu čajů mezi tím. Velmi zřídka je možno narazit (já osobně dvakrát za 5 let) na čaj, který je pojmenován jako bílý ale zpracován jako zelený - neboli například na zelenou variantu Stříbrných jehliček. Dále mám spíše špatnou zkušenost s čaji s hezkými názvy (královský, císařský, superior a někdy i Ji Pin) - přijde mi, jako kdyby měl hezký název zakrýt nedostatky čaje ve stylu: "No do prkýnka, vžďyť je to královská třída, tak to přece musí chutnat dobře." Velmi často je možno narazit na "bílý" čaj u kterého bylo dlouhodobé zavadání nahrazeno rychlejším mechanickým sušením při vyšší teplotě. Podle vzhledu listu je velmi obtížné takovýto čaj poznat, vše prozradí až chuť. U takto ošizených čajů je velmi plochá, bez těla a již u třetího nálevu máte pocit, že pijete obarvenou vodu.
Při nákupu jakéhokoliv čaje buďtě trochu paranoidní. Nevěřte prodejci a jeho příběhům :-). Kupte vzorek, najděte si na internetu jak má čaj vypadat a jak má být zpracován, prozkoumejte zakoupený list a pak proveďtě slepou testerovou zkoušku. Slepá zkouška není zatížena předsudky k jednotlivým prodejcům a mnohdy se nad jejími výsledky pozastavíte a lecčemu přiučíte.
 |
| Nejlépe se testeruje ve více lidech - nemusíte se spoléhat pouze na svůj názor a navíc máte po ruce někoho, kdo Vám prohodí vzorky. Zde jsme zkoušeli tři Bílé pivoňky. |
Bílý pchu-er?
Je možno o takzvaných bílých pchu-erech hovořit jako o bílém čaji? Pokud by tipsy před slisováním prošly dlouhodobým zavadáním a současně pokud by listy obsahovaly mikroorganismy potřebné pro proces pchu-erového zrání, tak by takovýto čaj bylo možné považovat za bílý pchu-er. Problémem je, že jsem nikdy nedohledal, zda jsou tyto dvě podmínky někdy splněny. Prodejce vždy uvádí pouze "bílý pchu-er". Není jasné, zda slovem bílý poukazuje na způsob zpracování zavadáním nebo pouze na složení čaje jen z tipsů jako tomu bylo za dynastie Tchang a Sung. Myslím si, že se bude spíše jednat o druhou možnost, tedy o pchu-er lisovaný pouze z tipsů a v takovémto případě se opravdu nejedná o bílý čaj.
Královský, císařský bílý čaj?
Na závěr si dovolím jedno zamyšlení ohledně označování bílého čaje. Nezřídka je v názvu použito slovo královský, císařský popřípadě anglická alternativa king, imperial. Pokud by prodejce tímto označoval pouze kvalitativní třídy čaje, tak je to v pořádku. Uvedu vzestupný příklad na Bílé pivoňce.
1) žebrácká Bílá pivoňka
2) sedlácká Bílá pivoňka,
3) šlechtická Bílá pivoňka
4) královská Bílá pivoňka. A tímto značením by nám prodejce chtěl říct pouze to, že žebrácký čaj je nejhorší a královský nejlepší.
To co já vnímám jako problém je skutečnost, že mnohy prodejce označením královský, císařský poukazuje na to, že se jedná o čaj, který byl kdysi určen pouze pro císaře a tedy, že dnes pijeme něco, co bylo dříve pro běžného člověka naprosto nedostupné. Jenže to je poměrně zavádějící výklad. Jak vyplývá z odstavce historie, tak bílé čaje, které mohli pít dávní císaři (Tchang, Sung, Ming), byli naprosto odlišné od těch dnešních. Spojování těchto dynastií s dnešními bílými čaji považuji za nesprávné a matoucí. Ke konci čínského císařství mohl být císařskému dvoru skutečně darován dnešní bílý čaj a to jmenovitě Stříbrné jehličky. Uvádí se, že tento čaj vznikl kolem roku 1890. Čínské císařství trvalo do roku 1912 a proto opravdu mohl císař Stříbrné jehličky dostat. Jenže čínské císařství existovalo přes 2 000 let! Nelíbí se mi využívání pouze kratičké a konečné části tohoto období k ospravedlnění tvrzení, že dnes pijeme to, co kdysi císaři. V případě Bílé pivoňky je to ještě jednoznačnější. Tento čaj byl poprvé vyroben v roce 1922, tedy deset let po pádu císařství, a proto opravdu nemohl býr určen jako výhradní dar pro císařský dvůr! Jestli Vám někdo bude tvrdit opak, tak si pravděpodobně libuje ve vyprávění pohádek...
Děkuji za přečtení.
______________________________________________________________________________
* - je zajímavé, že na nejdůležitějším kroku zpracování, tedy na délce dlouhodobého zavadání, se různé zdroje nemohou shodnout. Je možné se dočíst, že je dostačující 12 až 24 hodin nebo třeba, že délka zavadání nesmí být kratší 48 hodin a pak názory někde mezi těmito dvěma. Sám sebe řadím k tradičnímu proudu a přikláním se k délce zavadání u horní hranice, tedy u 72 hodin.
** - studie, ze které jsem nejvíce čerpal, zkoumala obsah látek ve vzorku připraveném smísením nadrceného čaje s rozpouštědlem (methanol a voda v poměru 60:40), nikoliv tedy v "uvařeném" nápoji
*** - ve studii nebyl uveden přímo An Ji Bai Cha, ale čaj s názvem Ji An White Tea. Tento název jsem konzultoval s vícero lidmi se slušnou znalostí čajů, ale nikdo ho neznal. Google při pokusu vyhledat tento čaj také nebyl úspěšný a jako alternativu nabízel právě An Ji Bai Cha. Shodli jsme se na tom, že se pravděpodobně jednalo skutečně o zkomolený název tohoto zeleného čaje. S menší pravděpodobností se může jednat o nějaký málo známý bílý čaj nového typu.
**** - předpokládám, že označením zelený pchu-er mysleli sheng pchu-er.
***** - pět zelených pchu-erů pod těmito názvy (1) Holy mountain trading company - green tibetan mushroom pu-erh, 2) Anjing, Sheng Tai Qing Raw Pu’er, 3) Ba Jiao Ting, 4) Bulang Shan, 5) Guang Yao Hao), pět zelených čajů pod těmito názvy (1)Jiming Gong Tea, Sixth Grade, Chengkou, Chongqing City, 2) Mingqian green tea, Sichuan Province, 3) China Zhu Tea, 4) Japanese green tea, 5) Japanese Sencha), a pět bílých čajů pojmenovaných takto (1) Adagio tea, white leaf tea, silver needle, 2) Adagio tea, white leaf tea, snowbud, 3) Adagio tea, white leaf tea, white symphony, 4) Adagio teas, white leaf tea, white peony, 5) Ji’an white tea). Zní to jako "supermarketový výběr" ale studii s lepšími čaji jsem nenalezl.
****** - Při zpracování matchy se odstraňuje řapík a listová žilnatina, aby výsledný práškový čaj byl co nejjemnější. Shodou okolností řapík a žilnatina obsahují méně antioxidantů než zbytek listu a proto odstraněním těchto částí dochází ke zvýšení obsahu těchto látek ve výsledném práškovém čaji.
______________________________________________________________________________
Zdroje:
1) The Leaf - Tea and Tao Magazine, Issue 2, Oxidation and Fermentation in Tea Manufacture, Robert J. Heiss (http://the-leaf.org/The_Leaf/Home.html), 2) Příběh čaje, Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi, Argo 2002, ISBN 80-7203-447-2,
3) Babelcarp: a Chinese Tea Lexicon,
4) Tea Guardian: Fine Tea Commentaries & Reference Guide - vynikající stránky s nejpřísnějším copyrightem, co jsem kdy viděl - čerpáno na základě písemného povolení autora!,
5) Zdeněk Prachař - Encyklopedie čaje (materiál volně přístupný na LongFeng.cz do roku 2011),
7) Tentative identification, quantitation, and principal component analysis of green pu-erh, green, and white teas using UPLC/DAD/MS - Yang Zhao, Pei Chen, Longze Lin, J. M. Harnly, Liangli (Lucy) Yu, Zhangwan Li, Food Chemistry 126 (2011),
8) Antioxidant capacity of different types of tea products - Karori S. M., Wachira F. N., Wanyoko J. N., Ngure R. M., African Journal of Biotechnology Vol. 6 (19), October 2007,
9) The distribution of minerals and flavonoids in the tea plant (Camellia sinensis) - Lydia Ferarra, Domenico Montesano, Alfonso Senatore, Il Farmaco 56, 2001,
10) Comparison of catechins and volatile compounds amnog different types of tea using high performance liquid chromatograph and gas chromatograph mass spectrometer - Kunbo Wang, Fang Liu, Zhonghua Liu, Jianan Huang, Zhongxi Xu, Yinhua Li, Jinhua Chen, Yushun Gong, Xinghe Yang, International Journal of Food Science and Technology 46, 2011,
11) Tea: history, terroirs, varieties, Kevin Gascoyne, Francoise Marchand, Jasmin Desharnais, Hugo Americi, 2011 Firefly Books Ltd., ISBN: 978-1-55407-937-7
12) The tea drinker´s handbook - Francois-Xavier Delmas, Mathias Minet, Christine Barbaste, Abbevillw Press 2008, ISBN: 978-0-7892-0988-7
13) časem utvářené názory mé a mých přátel na tuto problematiku, které jistě byly ovlivněny tím, co jsme kde zaslechli nebo přečetli, ale již zapomněli kde nebo od koho.
11) Tea: history, terroirs, varieties, Kevin Gascoyne, Francoise Marchand, Jasmin Desharnais, Hugo Americi, 2011 Firefly Books Ltd., ISBN: 978-1-55407-937-7
12) The tea drinker´s handbook - Francois-Xavier Delmas, Mathias Minet, Christine Barbaste, Abbevillw Press 2008, ISBN: 978-0-7892-0988-7
13) časem utvářené názory mé a mých přátel na tuto problematiku, které jistě byly ovlivněny tím, co jsme kde zaslechli nebo přečetli, ale již zapomněli kde nebo od koho.
Fuha, veľmi pekný a informáciami nabitý článok, biele čaje mne osobne nejak moc nechutili, ale po tomto článku by som to mal asi prehodnotiť :)
OdpovědětVymazatJako u všech čajů hodně záleží na kvalitě listu - pokud byl Váš první bílý čaj nekvalitní tak se vůbec nedivím, že Vás neoslovil. A pak také bílé čaje nejsou mezi čajaři nyní tak v módě jako pchu-er. Pokud tak půl roku počkáte :-), mám v plánu článek, který by Vám mohl v začátcích pomoci - jakýsi rozbor konkrítního čaje, na co si dávám já při výběru pozor.
Vymazat