První jarní čaj

Dnes již má,

v co dlouho snil,

zelená v bílé,

již jen pár chvil.

Vůně zlehka zaklepe,

život zazurčí,

jen chvíli zmatek,

pak vidí a cítí, určí.

Žlutavý východ slunce,

mlhou zakrytý,

chmýří v reji dovádí,

a prvá již se nestydí.

Zcela pohlcen,

záplavou vjemů,

souhra všeho,

teď jen jemu.

A cesta opět utíká.