Putharjhora Natural Leaf (organic, fair-trade) 2014

(English version here)

Mám rád bílý čaj. Tento druh čaje pochází z Číny a existují pouze čtyři tradiční bílé čaje. Zároveň ale bílý čaj v poslední době zažívá jakýsi „boom“ a nejspíše proto se čím dál tím častěji objevují i bílé čaje nového typu. Obvykle mne zklamou, tentokráte ale nikoliv.

Přiznám se, že do této doby jsem čajovou oblast Dooars neznal. Zahrada Putharjhora leží na úpatí Hymalájí jihovýchodně od Daarjelingu v nadmořské výšce kolem čtyřista metrů nad mořem. O vysokohorský čaj se tedy nejedná.

Dle prodejce se jedná o čaj zpracovaný ve stylu bílých čajů. Po pečlivé sklizni lístků byly tyto do hodiny dopraveny na zavadací rošty a rozprostřeny v tenké vrstvě. Lístky byly sušeny pouze chladným vzduchem. Délka zavadání nebo sušení, která je u tradičních bílých čajů velmi důležitá, není uvedena. Ke konci byl čaj dosušen při teplotě 120 °C po dobu dvaceti minut. Dále je kladen důraz na to, že zahrada dodržuje principy biologického zemědělství a fair-trade. Prodejce též uvádí stručnou charakteristiku chuti (lehké květinové tóny).

Suchý list

Suchý list je nádherný. Skládá se z tipsu a dvou nejbližších lístků (podobnost s většinou Bílých pivoněk). List je velmi objemný, objemnější čaj jsem snad ještě nikdy neviděl. List také není téměř vůbec poškozen, což je u nerolovaného, nekrouceného, jen přirozeně seschlého čaje neobvyklé. Barva je matně zelenožlutá a na omak je list tuhý až kožovitý. V suchém stavu nejsou vidět téměř žádná tmavší zoxidovaná místa a list tak připomíná spíše zelený čaj.

1. nálev

První nálev doporučuji louhovat alespoň minutu. Tuhými listy voda nejspíše hůře proniká a při dřívějším slití je čaj velmi slabý a vodový. U druhého nálevu již stačí louhovat patnáct sekund a poté postupně prodlužovat. Při louhování listu se začínají objevovat tmavší zoxidované části lístků. Tyto části jsou neostře ohraničené, nepravidelně umístěné a prosvítá jimi zelená barva. Myslím si tedy, že list skutečně prošel obdobným procesem jako je zavadání u tradičních čínských bílých čajů. Tmavších míst je ale málo a proto předpokládám, že sušení/zavadání bylo kratší než u čínských bílých čajů.

Spařený list

Chuť nálevů je zajímavá svojí jednoduchostí a přímočarostí. Existují čaje (například shu pchu-ery), které jsou typické bohatou chutí, která se skládá z mnoha složek. Chuť tohoto čaje se ale skládá pouze z pár složek, které se krásně doplňují - nic nechybí a nic nepřebývá. Domnívám se ale, že právě pro jednoduchost chuti čaj nebude vyhovovat každému. Rozhodně se nejedná o čaj „v jehož chuti si každý najde to, co mu chutná“. Je také zajímavé, že v chuti byly cítit jisté kovové tóny, které ale nebyly rušivé. Chuť je plná a zcela odlišná od čínských bílých čajů.

Tento čaj mě příjemně překvapil a zároveň poučil, že Indie není pouze Daarjeling a že přísloví „v jednoduchosti je síla“ platí i u čajů.

Vylouhovaný list