Putharjhora Natural Leaf (organic, fair-trade) 2014

(Česká verze zde)

I like white tea. This kind of tea originates in China and there are only four traditional white teas. But recently the white tea experience some kind of "boom"˜ and may be because of this we can see more often the new type of white teas. They usually disappoint me, but not this time.

I admit, that till now I didn´t know Dooars tea region. The garden Putharjhora is located at the root of the Himalayas southeast from Daarjeling at an altitude some 400 meters above sea level. So this is not alpine tea.

This tea was manufactured in the style of white teas according to the seller. The leaves were cerefully picked than transported to the withering grates within an one hour. They were spread in a very thin layer. The leaves were dried only by cool air. The length of drying or withering, which is very important at traditional white teas, is not mentioned. At the end of the drying processe a 120 °C hot air was used for twenty minutes. There is also emphasis on the fact, that the tea garden respects the principles of organic agriculture and fair-trade. The seller also describes a short characteristic of the flavour (light floral tones).

Dried Leaf

The dry leaf is beautiful. It consists of the shoot and two closest leaves (it is the same as the majority of White peonys). The leaf is very bulky, I haven‘t see any bulkier tea before. The leaf is almost undamaged, which is unusual in the case of unrolled, untwisted, just naturally withered tea. The colour is dull green-yellow and on touch the leaves are tough and leathery. In the dry state there are almost none darker oxidized parts of the leaves and so the tea looks rather like a green tea.

First Infusion

I recommend you to infuse the first infusion at least for one minute. The water penetrates the tough leaves slowly. The tea will be very weak and watery if you use shorter infusion time. For the second infusion fifteen seconds is enough and then you should gradually increase the infusion time as always. The darker oxidized parts of the leaves start to appear during the infusion. These spots are not sharply defined, irregularly positioned and the green colour shines through them. So, I think that the tea was indeed manufactured in the similar way as withering of chinese white tea. The dark spots are few and therefore I presume that the drying/withering was shorter than in the case of chinese white teas.

Steamed Leaf

The flavour of this tea is interesting for its simplicity and directness. There are teas (shu pchu-er for example) which are typical for their rich flavour, that consists of many parts. On the other hand the flavour of this tea contain only a few parts. These parts work together beautifully – nothing is missing and nothing is beyond. I assume, that because of the simplicity of its flavour, the tea will not be fitting to everyone. This is definitely not the tea that has flavour „in which everyone will find something that he likes”. It is also interesting, that there were some metal tones in the flavour but they were not disturbing. The flavour is full and completely different from chinese white teas.

I was pleasantly surprised by this tea. It taught me, that India is not only Daarjeling and that the one czech proverb „simplicity is good” is true also in the case of teas.

Infused Leaf

Putharjhora Natural Leaf (organic, fair-trade) 2014

(English version here)

Mám rád bílý čaj. Tento druh čaje pochází z Číny a existují pouze čtyři tradiční bílé čaje. Zároveň ale bílý čaj v poslední době zažívá jakýsi „boom“ a nejspíše proto se čím dál tím častěji objevují i bílé čaje nového typu. Obvykle mne zklamou, tentokráte ale nikoliv.

Přiznám se, že do této doby jsem čajovou oblast Dooars neznal. Zahrada Putharjhora leží na úpatí Hymalájí jihovýchodně od Daarjelingu v nadmořské výšce kolem čtyřista metrů nad mořem. O vysokohorský čaj se tedy nejedná.

Dle prodejce se jedná o čaj zpracovaný ve stylu bílých čajů. Po pečlivé sklizni lístků byly tyto do hodiny dopraveny na zavadací rošty a rozprostřeny v tenké vrstvě. Lístky byly sušeny pouze chladným vzduchem. Délka zavadání nebo sušení, která je u tradičních bílých čajů velmi důležitá, není uvedena. Ke konci byl čaj dosušen při teplotě 120 °C po dobu dvaceti minut. Dále je kladen důraz na to, že zahrada dodržuje principy biologického zemědělství a fair-trade. Prodejce též uvádí stručnou charakteristiku chuti (lehké květinové tóny).

Suchý list

Suchý list je nádherný. Skládá se z tipsu a dvou nejbližších lístků (podobnost s většinou Bílých pivoněk). List je velmi objemný, objemnější čaj jsem snad ještě nikdy neviděl. List také není téměř vůbec poškozen, což je u nerolovaného, nekrouceného, jen přirozeně seschlého čaje neobvyklé. Barva je matně zelenožlutá a na omak je list tuhý až kožovitý. V suchém stavu nejsou vidět téměř žádná tmavší zoxidovaná místa a list tak připomíná spíše zelený čaj.

1. nálev

První nálev doporučuji louhovat alespoň minutu. Tuhými listy voda nejspíše hůře proniká a při dřívějším slití je čaj velmi slabý a vodový. U druhého nálevu již stačí louhovat patnáct sekund a poté postupně prodlužovat. Při louhování listu se začínají objevovat tmavší zoxidované části lístků. Tyto části jsou neostře ohraničené, nepravidelně umístěné a prosvítá jimi zelená barva. Myslím si tedy, že list skutečně prošel obdobným procesem jako je zavadání u tradičních čínských bílých čajů. Tmavších míst je ale málo a proto předpokládám, že sušení/zavadání bylo kratší než u čínských bílých čajů.

Spařený list

Chuť nálevů je zajímavá svojí jednoduchostí a přímočarostí. Existují čaje (například shu pchu-ery), které jsou typické bohatou chutí, která se skládá z mnoha složek. Chuť tohoto čaje se ale skládá pouze z pár složek, které se krásně doplňují - nic nechybí a nic nepřebývá. Domnívám se ale, že právě pro jednoduchost chuti čaj nebude vyhovovat každému. Rozhodně se nejedná o čaj „v jehož chuti si každý najde to, co mu chutná“. Je také zajímavé, že v chuti byly cítit jisté kovové tóny, které ale nebyly rušivé. Chuť je plná a zcela odlišná od čínských bílých čajů.

Tento čaj mě příjemně překvapil a zároveň poučil, že Indie není pouze Daarjeling a že přísloví „v jednoduchosti je síla“ platí i u čajů.

Vylouhovaný list

Zhe Jiang Shi Feng Single estate AA Grade Long Jing

versus

Zhe Jiang Weng Jia Shan Single Estate AA Grade

one more time

(Česká verze zde)

Once I have written a short article about comparison of two dragon wells from different areas. As you could read here, it wasn´t too succesfull. Therefore, I bought these teas again next year. This year´s samples are very suitable for testing, because both teas are of comparably quality (grade AA). The tester preparation wasn´t good last year and therefore I decided to use two very similar gaiwans this time.

Gaiwans were made from the same material by the same potter. The right gaiwan is a little bit higher and therefore it has about 15 mililiters greater volume. I wanted to get comparable infusions and so I had to control the amount of water very carefully.

The colour of dry leaves was identical. The leaves on the left side are larger. The fragrance of the dry leaves on the left side seemed to be empty – very weak with a hint of dry grass. The fragrance of the tea on the right side was much more stronger and richer.

The second taster also marked the tea on the right as better. He said to the tea on the left: „But it doesn´t smell as a dragon well at all.“
I prepared the tea with two grams of leaves and 100 mililiters of eighty degrees hot water. I infused the leaves four times (45, 30, 45 and 60 seconds).

The fragrance of the first infusion of tea on the left side was very weak, I really felt almost nothing. The fragrance of the second infusion was much stronger with typical scent of dragon well. The flavour of both infusions was almost identical – vegetal tones of dry grass, herbs and vegetable. Who once tested the true dragon well, he knows the taste which I tried to described a bit clumsily.

The colour of all four infusions (here the first one) was almost identical.

The main difference wasn‘t in composition of flavour but in the structure of flavour.

The flavour of the left side infusion was very full, round and silky but with a bit bitter ending. The right side infusion hadn‘t any bitterness but the flavour was "light" (the feeling, that the tea completely fills your mouth, didin´t come).

The second infusions confirmed difference between the teas. The flavour of the left side tea was full again (but also with a bitter ending). The right side tea missed the full flavour again.

The third infusions didn´t bring any surprise. The tea on the left side was sligtly weaker, but flavour was still full and for the first time without bitterness. The right tea was weaker as a whole. It wasn‘t bad but it didn´t satisfy me.

The fourth infusions surprised us. The full flavour of the right tea completely vanished. The composition of flavours of both infusions was very similar. The right tea completely lost its charm. This time we marked the tea on the right side as better.

I think it isn´t appropriate to discuss which tea from this pair is better in this case. They are both good, but each in different way. For someone who prefer fullness of flavour, I conclusively recommend the tea on the left side – Weng Jia Shan region. On the other hand for people who don´t like this structure of flavour (and I know such people), should like more the tea on the right side – Shi Feng Region. I count myself among the firts group. I was more interested in dragon well from Weng Jia Shan. The only lack of this tea was presence of disturbing bitterness in the first two infusions. But it doesn‘t mean that I dont‘t like Shi Feng tea any more. Actually I drink up this tea every year in an equal amount. I just want to taste this tea one time and another time the other one.

Zhe Jiang Shi Feng Single estate AA Grade Long Jing

versus

Zhe Jiang Weng Jia Shan Single Estate AA Grade

podruhé

(English version here)

Kdysi jsem napsal krátký článek, ve kterém jsem se pokusil srovnat dračí studny z různých oblastí. Jak si můžete přečíst zde, nebyl jsem příliš úspěšný a proto jsem o rok později tyto čaje opět zakoupil. Letošní vzorky jsou pro testování vhodnější, neboť oba čaje jsou srovnatelně kvalitní (třída AA). Testerová příprava se minule příliš neosvědčila a proto jsem se rozhodl použít dva velmi podobné slíváčky.

Slíváčky jsou vyrobeny ze stejného materiálu stejným keramikem. Slíváček vpravo je o trochu vyšší a má tak přibližně o 15 mililitrů větší objem. K získání srovnatelných nálevů proto nebyl v průběhu testování zcela naplňován.

Barva suchých listů je shodná. Lístky čaje vlevo jsou větší. Vůně suchého listu vlevo se zdála být prázdná - velmi slabá s náznakem suché trávy. Vůně čaje vpravo byla mnohem výraznější a bohatší. Druhý ochutnávající označil za lépe vonící také čaj vpravo a u čaje vlevo pronesl: „Vždyť to vůbec nevoní jako dračí studna“.

Pro přívavu jsem zvolil dva gramy čaje, sto mililitrů osmdesátistupňové vody a čtyři nálevy postupně louhované 45, 30, 45 a 60 sekund.

Vůně prvního nálevu čaje vlevo byla velmi slabá, opravdu jsem necítil skoro nic. Vůně druhého čaje byla mnohem výraznější s typickými tóny dračí studny.
Chuťová linka byla u obou čajů téměř totožná - rostlinné tóny typu suché trávy, bylin a zeleniny. Kdo někdy ochutnal pravou dračí studnu, tak snad ví, jakou chuť jsem se poněkud neohrabaně pokusil vystihnout.

Barva všech čtyřech nálevů (zde první) byla téměř totožná.

Hlavní rozdíl nebyl ve složení chuti ale v její struktuře.
Chuť nálevu vlevo byla krásně plná, kulatá, hedvábná ale ovšem s mírně trpkou koncovkou. Nálev vpravo postrádal jakýkoliv náznak trpkosti, chuť byla ovšem "lehká" (pocit, že Vám čaj zcela zaplnil ústa, se zde nedostavil).

Druhé nálevy potvrdily rozdíl mezi čaji. Zatímco chuť čaje vlevo byla opět plná (ovšem pořád s trochu trpčí koncovkou), u druhého opět plnost chuti zcela chyběla.

Třetí nálevy nepřinesly žádné překvapení. Čaj vlevo byl již trochu slabší, ale chuť byla pořád plná a poprvé bez trpké koncovky. Čaj vpravo byl již slabší jako celek. Nebyl špatný ale nálev mě nezaujal.

Čtvrté nálevy nás trochu zaskočily. U čaje vlevo veškerá plnost chuti vymizela. Složení chuti bylo opět podobné, ale s vymizením plnosti ztratil nálev vlevo svoje kouzlo a jako lepší byl shodně označen nálev vpravo.

Myslím si, že v tomto případě není vhodné diskutovat, který z čajů je lepší nebo horší. Oba dva jsou dobré jen každý jinak. Lidem, kteří od dračí studny očekávají plnost chuti jednoznačně doporučuji čaj vlevo - oblast Wen Jia Shan. Naopak lidem, kterým tato struktura chuti nesedí (a znám takové), by mohl chutnat více čaj vpravo - oblast Shi Feng. Já se řadím do první skupiny. Více mě zaujala dračí studna z Weng Jia Shan. A nebýt oné rušivé trpkosti v prvních dvou nálevech, nenašel bych na tomto čaji žádného nedostatku. To ale neznamená, že bych na oblast Shi Feng zanevřel. Ve skutečnosti vypiji každý rok obou čajů srovnatelné množství - jen mám někdy chuť na to a jindy zase na ono.